Jan Januš: Lidé na stejných pozicích mají vydělávat stejně. Nejen při koronakrizi to může být kontraproduktivní
V médiích se teď prakticky každý den řeší současná ekonomická realita, která může vyvrcholit zničující hospodářskou krizí.
Ministryně financí Alena Schillerová dokonce mluvila v České televizi o tom, že už jsme v situaci, která nemá obdoby od velké hospodářské krize z 30. let minulého století.
Čtěte také
I když je to možná zatím přehnané, vedeným debatám dost chybí jeden velmi důležitý rozměr. Tedy jak je na přicházející problémy připravené pracovní právo. Z pohledu firem a podnikatelů prakticky nijak, už kvůli tomu, že právě ve vztazích zaměstnanců a zaměstnavatelů v České republice – na rozdíl například od Spojených států amerických – platí velmi paternalistický, ochranný přístup právě k pracovníkům, zcela na úkor jejich chlebodárců. Vychází to z historické tradice a sociálních standardů, otázkou však je, jestli už to všechno není až přehnané.
Tento trend nedávno výrazně podpořil Nejvyšší soud, když ve sporu, ve kterém figurovala Česká pošta, zjednodušeně řečeno rozhodl, že zaměstnavatelé nesmějí odměňovat lidi v závislosti na regionu, ve kterém pracují. Argument, že životní náklady jsou jiné v Praze a jiné v Olomouci – právě o tato dvě města totiž v onom rozebíraném případě šlo – a jiné třeba ve městě s úplně nejmenší poštovní pobočkou v republice, a tak je potřeba platit zaměstnance rovněž s ohledem na ně, tak do budoucna nemůže obstát.
Papírové důvody
Čtěte také
Jak mi ale v rozhovoru pro INFO.CZ řekl advokát Pavel Bejšovec, situaci nemusíme chápat, „absolutně a automaticky odměňovat všechny zaměstnance na stejné pozici stejně. Rozdíly v odměňování jsou možné, pokud je zaměstnavatel schopen jejich důvody odpovídajícím způsobem odůvodnit a pokud tyto odlišnosti vycházejí z jasně nastavených a férových pravidel“.
Tedy i přes rozhodnutí Nejvyššího soudu a jasné výkladové posuny zákoníku práce a další související legislativy, které jsou například ze strany ministerstva práce a sociálních věcí tlačeny v některých případech až do extrémní rovnosti všeho a všech, a to za každých okolností, pořád je možné lépe oceňovat ty, kteří mají výsledky, snaží se, přicházejí s inovacemi a nápady, zkrátka jsou proaktivní.
Možná se ale ještě poopravím, věřme, že to jde a že to tak půjde také do budoucna, že i takováto kritéria, odrážející skutečný výkon práce, a ne to, že někdo sedí v zaměstnání osm hodin denně stejně jako jeho kolega, nebudou jednou – v rámci všeobjímající rovnosti – prohlášena za diskriminační.
Čtěte také
Ochrana zaměstnanců je jistě na místě, vzhledem k ekonomické situaci, ve které se Česká republika brzy může ocitnout, ale může být brzy kontraproduktivní. Držet zaměstnance ve firmě totiž nejde do nekonečna, v nepříznivé situaci to skončí nejpozději krachem zaměstnavatele. Aby se ti nebáli najímat lidi, měli by mít také možnost reflektovat situaci na trhu práce i v daných regionech, ve kterých působí.
Přehnané regulace vždy motivují regulované, aby hledali v pravidlech kličky. Je tak možné, že aktuální rozhodnutí Nejvyššího soudu povede spíše k tomu, že se budou vytvářet „papírové“ důvody, proč právě pracovníci v Praze mají vydělávat více než ti v Olomouci.
Zaměstnavatelům to přinese jen více administrativy a práce pro práci, zaměstnanci z toho ale nebudou mít vůbec nic. V koronavirových časech opravdu nic takového nepotřebujeme.
Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.