Jan Januš: České soudy nejsou pomalé, jak tvrdí Miloš Zeman. Je ale populární to říkat

7. leden 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Soud

Krajské soudy v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Plzni a Ústí nad Labem, rovněž Městský soud v Praze a patrně také Nejvyšší soud dostanou letos nové předsedy.

I na ně, minimálně v přeneseném slova smyslu, apeloval ve svém vánočním poselství prezident Miloš Zeman, když si stěžoval na pomalost soudů.

Čtěte také

Už bylo mnohokrát prokázáno, že prezident si při některých svých veřejných vystoupeních nedělá s pravdou tak úplně starosti. A celá věc s pomalostí, respektive spíše rychlostí, českých soudů je rovněž o dost složitější, než se může z prezidentova vystoupení zdát.

Jeho slova neodpovídají statistikám. Podle nich jsou na tom české soudy (v porovnání s dalšími justičními tělesy v Evropě) dost dobře. V některých případech se dokonce dostávají až do první třetiny žebříčku.

Situace je tradičně nejlepší, například podle Srovnávacího přehledu Evropské unie o soudnictví 2019, v občanských a obchodních sporech.

Na další souvislosti této zprávy pak upozorňuje tiskový mluvčí Nejvyššího soudu Petr Tomíček: „Délka řízení na všech stupních ve sporných civilních a obchodních věcech je nižší než 200 dnů, což představuje sedmý nejlepší výsledek v Unii. V tomto ohledu jsme na tom lépe než Německo, Francie a další země vyspělé západní Evropy.“

Počty justičních kauz rostou

Na realitu délky soudních řízení se snaží dlouhodobě upozorňovat například předseda Městského soudu v Praze Libor Vávra, který řídí vůbec největší justiční těleso v zemi.

Čtěte také

Nejvyšší soud pak v listopadu loňského roku uspořádal společně se Senátem související odbornou konferenci, kde tyto údaje jasně zazněly. Ale je to těžké. Když nechcete, tak pravdu zkrátka neslyšíte. Navézt se do soudů je navíc populární a mnozí na to slyší.

V odborných kruzích se spíše dlouhodoběji řeší problémy se správním řízením a správní justicí, kde mnohdy dochází kvůli přetíženým soudům k větším prodlevám. To je spíš chyba systému, na kterou (ještě jako ministr spravedlnosti) upozorňoval i Robert Pelikán.

České zákony zkrátka umožňují soudit se i v dosti malicherných věcech. Počty justičních kauz pak logicky rostou, a tak se navyšuje čas, který zabere jejich vyřízení.

Chceme změnu? Tak lidem omezme přístup ke správním soudům. Něco takového je však vždy značně kontroverzní.

Čtěte také

Vraťme se ale ještě k vánočním slovům prezidenta Zemana. Jako příklad si vybral celkem tři kauzy: „H-System trval 20 let, kauza Vlasty Parkanové a letadel CASA ještě není skončena a už trvá deset let, a i když David Rath byl doslova přichycen s úplatkem v ruce, soudní proces trval sedm let.“

Všechny tyto věci jsou ale složité kauzy, jde spíše o výjimky potvrzující pravidlo. Samozřejmě, mohou být osobní tragédií pro jejich přímé účastníky, o české justici jako o celku ale příliš nevypovídají. A jde opět o to, jaká práva a oprávnění vlastně chceme v České republice mít.

David Rath při své obhajobě zcela využíval, a dokonce možná zneužíval systému. Chtěli bychom ale práva obviněných a obžalovaných v současné době jakkoliv omezovat? Patrně ne. Opět pak ale musíme akceptovat, že proces může nějakou dobu trvat.

Samozřejmě, je pořád co zlepšovat. Soudy by měly být ještě rychlejší. Pokud to ale chceme řešit, měli bychom brát v úvahu zejména fakta.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz

autor: Jan Januš
Spustit audio