Jan Fingerland: Zemřel otec počítačových her
Člověk, který by nezaznamenal existenci počítačových her, dnes v Evropě pravděpodobně neexistuje. Spíše se dá říci, že většina lidí nějakou hru alespoň někdy hrála a desítky milionů Evropanů zažili stav, kdy se od počítače nebyli schopni odpojit.
Kdo za to všechno může? Za otce počítačových her byl nejčastěji považován Ralph Baer, který před několika dny zemřel ve věku 92 let v americkém New Hampshire. Narodil se v Německu v roce 1922, ovšem už v jedenácti letech musel odejít ze školy. Po nástupu nacistů k moci jako žid neměl nárok na vzdělání s ostatními dětmi.
Jeho rodině se však podařilo včas odejít do amerického exilu, kde si malý Ralph vydělával na živobytí v továrně. Už tehdy ho zaujala elektronika, případně to, co elektronice předcházelo. Nastoupil zpátky do školy, totiž do Národního rozhlasového ústavu (National Radio Institute), kde získal kvalifikaci jako technik.
Po vypuknutí Druhé světové války sloužil u americké tajné služby, kde se setkal s tehdy nejpokročilejšími technickými vymoženostmi. Po návratu do civilu se tak stal jedním z prvních absolventů nového oboru „televizního inženýrství“ na světě – bylo to v době, kdy ještě ani v Americe nebyly televize běžnou součástí domácnosti.
Byl také jedním z prvních, kdo si uvědomil, že vztah diváka a televize nemusí být jednosměrný a že člověk by mohl či měl mít možnost nějak televizi aktivně ovládat. Tento sen o větší interaktivitě začal naplňovat v polovině 60. let, když pracoval pro firmu, která dodávala mimo jiné techniku i americké armádě.
Ta měla zájem o přístroj, který by dokázal zrychlovat reakce vojáků a zlepšovat jejich strategické myšlení. Zařízení nemělo být drahé a mělo být přenosné.
Baer přišel s prvním prototypem už za pár měsíců. Hráč měl na obrazovce pomocí páček ovládat dvě bílé tečky na černém pozadí. Tajný projekt už se tehdy jmenoval „televizní hra“ a Baerova kancelář byla označována jako „herna“.
Během dalšího vývoje vzniklo něco, co se později začalo nazývat herní konzolí. Armáda ještě několik let projevovala uvadající zájem o Baerovy hry, ale postupně z projektu couvala. Zároveň mu ovšem vojáci nedovolili použít nápady na elektronickou hru pro komerční účely.
Teprve když US Army v roce 1967 definitivně z projektu odešla a přestala ho financovat, Baer přišel s přístrojem, který by se mohl běžně prodávat na trhu. Oslovil několik velkých firem, které ovšem nápad odmítly. Až po čase se našel investor, který se nápadu ujal a tak se zrodilo zařízení, které mělo změnit způsob, jakým miliony lidí tráví svůj čas.
Baer se domníval, že běžný hráč nebude schopen se vžít do počítačového světa a tak jeho hry většinou imitovaly již existující stolní hry, jako byly karty nebo kostky. Baerovy stroječky také umožňovaly vyměňovat hry pomocí zásuvných segmentů, což byla také důležitá inovace.
Později ještě připojil další vylepšení, jako byly pistole a pušky, kterými bylo možné imitovat střelbu na objekty, které hráč viděl na obrazovce. Baer byl také tím, kdo si uvědomil, že budoucnost není ve společných hernách, ale v domácích hracích automatech. Zařízení se relativně dobře prodávala a prodávají se dodnes – jejich plastové schránky se staly vyhledávaným úlovkem sběratelů.
Baer však byl lepší vynálezce než obchodník. Nápadu se ujal Nolan Bushnell, zakladatel firmy Atari, který dokázal vytvořit kolem svého počítače cosi jako kult – což je obchodní strategie, která v oblasti spotřební elektroniky stále ještě funguje. Baer však zůstal aktivní a přišel ještě s několika dalšími nápady na elektronické hračky.
Německý rodák Ralph Baer byl v každém případě první, kdo si uvědomil potenciál elektronických her. Jak píše v jeho nekrologu americký časopis Tablet, „Baerovy výtvory vyžadovaly víc než jen hýbání páčkami. Říkaly si o úplné pohlcení hráče hrou, které se podobalo transu“. Podle Baera bylo velkým výdobytkem, že člověk a stroj se stali spojenou jednotkou.
Rodiče dětí a mladých lidí, kteří tráví stovky hodin nad počítačem, by s takovým výkladem asi nesouhlasili. Ostatně i autor tohoto nekrologu se smíšenými pocity vzpomíná na obrovské spousty času, které před dvaceti lety strávil civěním do obrazovky, bez jídla, pití a v nepřirozené poloze.
Všechno špatné je ale k něčemu dobré. Tento týden tisk informoval o tom, že čeští žáci jsou nejlepší na světě v ovládání počítačové techniky. Možná to také souvisí i s hráčstvím, které se u nás mezi dětmi a mladými lidmi ujalo. Na počátku toho všeho byl před půl stoletím Ralph Baer.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
