Jan Fingerland: Záchrana mrtvého anebo proč Turecko stěhovalo hrobku

23. únor 2015

Takový kousek se jen málo kdy vidí. Turecké jednotky vkročily do Sýrie, aby přemístily historickou památku důležitou pro tureckou identitu. Nejde však jen o vojenskou kuriozitu, ale o detail, který hodně vypovídá o situaci na bojové frontě s Islámským státem.

Blesková operace se odehrála v noci ze soboty na neděli za účasti stovek příslušníků armády a asi sta vojenských vozidel. Vojáci rychle projeli rozvrácenou Sýrií, přičemž jejich cílem bylo malé území na břehu řeky Eufratu. Zde leží hrob šáha Sulejmána, jednoho ze zakladatelů někdejší Osmanské říše.

Nebo spíše ležel, protože turečtí vojáci Sulejmánovy ostatky vyzdvihli a objekt hrobky zničili. Místo jeho posledního odpočinku je nyní o pár desítek kilometrů severněji, blízko syrsko-tureckých hranic. Ostatkům se prý nic nestalo.

Čtěte také

Pojem „poslední odpočinek“ je jen velmi přibližný, protože sami Turci hovoří o tom, že se Sulejmánův hrob v případě zlepšení bezpečnostní situace vrátí zpátky na břeh Eufratu.

Víkendové stěhování také není jediné, které hrobka zažila, protože se stěhovala už dvakrát, jednou ve 30. a pak znovu v 70. letech při budování syrské přehrady – nešlo tedy o žádnou historickou památku.

Proč se odehrála tato zvláštní operace, při které Turecko hodně riskovalo, proniklo na cizí území, a dokonce při tom nešťastně zahynul jeden voják? Odpovědí je hned několik a platí všechny současně.

Turecké jednotky vkročily do Sýrie, aby přemístily historickou památku důležitou pro tureckou identitu – hrob šáha Sulejmána, jednoho ze zakladatelů někdejší Osmanské říše

Zaprvé je třeba si uvědomit historickou roli dynastie, na jejímž počátku Sulejmán stál – sám byl synem prvního známého vůdce z rodiny, která měla později vládnout všem Turkům, a dědečkem Osmana I., zakladatele Osmanské říše.

Sám Sulejmán zahynul ve vlnách Eufratu, jak praví legenda, při hledání domova pro svůj lid – lid, který se stal tureckým národem.

Tento domov je dnes pouze na území Malé Asie, ale turecká říše se ve svých nejlepších dobách rozkládala na třech kontinentech – sahala nejen do střední Evropy, ale zcela přirozeně k ní patřila i dnešní Sýrie.

Čtěte také

Proto si také Turecko po rozpadu Osmanské říše před téměř 100 lety vymínilo, že na syrském území bude mít právo spravovat Sulejmánovu hrobku, a dokonce ji považovalo za své výsostné území.

Jsou tu však i mnohem aktuálnější důvody. Jedním z nich je, že pro současného prezidenta Turecka Recepa Erdogana je vzpomínka na Osmanskou říši stejně důležitým prvkem jeho ideologie jako Atatürkovo republikánské dědictví.

Jak je možné, že navzdory nepřehlédnutelnému posunu Turecka k autokracii a islamizaci je prezident Recep Tayyip Erdogan stále tak oblíbený?

V souvislosti se zahraničně-politickou koncepcí Erdogana a jeho současného premiéra Davutoglua, která měla přivést turecký vliv zpátky do arabského světa, se dokonce hovořilo o neoosmanismu, i když každý tím myslel něco trochu jiného.

Zničení hrobky jednoho ze zakladatelů říše by tedy bylo pro Turecko a pro jeho čím dál nacionalističtějšího a autoritářštějšího prezidenta fackou do tváře. Taková eventualita přitom hrozila, protože v oblasti severní Sýrie už dávno nevládne pevnou rukou prezident Bašár Asad.

Syrskou armádu nahradily různé povstalecké jednotky, zejména Islámský stát. Jeho bojovníci už před necelým rokem hrozili, že hrobku zničí. Také únos tureckých vojáků, kteří u hrobky drželi stráž, by byl pro Erdogana a jeho image politickou katastrofou.

Čtěte také

A s tím souvisí třetí důvod, proč Erdogan nařídil tuto operaci. Na jedné straně Turecko vystupuje jako velmoc, která si například může dovolit takovéto riskantní operace na cizím území.

Symbolicky také nová lokalita není přímo na tureckém území, ale na syrské straně hranic, aby si Ankara i nadále udržela image mocnosti a také aby podpořila svou ideu nárazníkového pásu podél hranic, ovšem vedoucího na syrské straně.

Turecké jednotky vkročily do Sýrie, aby přemístily historickou památku důležitou pro tureckou identitu – hrob šáha Sulejmána, jednoho ze zakladatelů někdejší Osmanské říše

Na druhou stranu je patrné, že Erdogan se v žádném případě nechce nechat vtáhnout do dění v Sýrii – čemuž by se po přepadení hrobky nevyhnul.

Právě naopak, turecký prezident dělá vše pro to, aby zůstal stranou dění. A to do té míry, že je ochoten nejen tureckou minulost libovolně zneužívat, ale také se k ní chovat s překvapivou dávkou pragmatismu, ne-li cynismu.

Za to, aby se nemusel namočit do boje proti Islámskému státu po boku arabských a západních států už Erdogan zaplatil svou zahraničněpolitickou cenu. A teď ji ještě zaplatil i šáh Sulejmán, i když už je skoro osm století mrtev.

Spustit audio