Jan Fingerland: Význam a bezvýznamnost íránských voleb

Letošní volby přitáhly pozornost hned z několika dobrých důvodů. Zaprvé je to skutečnost, že jde o první volby po jaderné dohodě. Mnozí je tedy chápou jako referendum o tomto kroku, kterým se Írán vzdal části nukleárních ambicí ve prospěch návratu do světové politiky a na světový trh.

Stejně tak bychom tedy mohli hovořit o plebiscitu o souhlasu či nesouhlasu s dosavadním vládnutím prezidenta Rúháního, který byl v rámci íránské politické scény hybatelem jednání a vsadil na jeho úspěch své vlastní vyhlídky na další pokračování ve své funkci – prezidentské volby budou v Íránu už příští rok.

Případný úspěch Rúháního a těch, kdo ho podporují, je tedy vnímán jako signál, kam by se země měla vydat v nejbližší budoucnosti. Hlasovat proto budou mimo jiné i mnohem reformněji orientovaní politici, jako je někdejší prezidentský kandidát Karrúbí, který je od Zelené revoluce roku 2009 v domácím vězení a dává prostřednictvím svého syna najevo, že volby nepovažuje za spravedlivé. Úřady mu ovšem umožní, aby vhodil svůj lístek, aniž by překročil práh.

Čtěte také

Druhý důvod, proč letošní volby přitahovaly větší pozornost než obvykle, je fakt, že se tentokrát volí také Shromáždění znalců, těleso, které se obnovuje jen jednou za osm let. K jeho úkolům patří i volba Nejvyššího duchovního vůdce, což, vzhledem k věku a zdravotnímu stavu ajatolláha Chámenejího v příštích osmi letech pravděpodobně nastane.

Reformátoři mají na své straně nedávné úspěchy centristického prezidenta Rúháního, názor mnoha radikálněji proreformně naladěných politiků a také zlobu společnosti, která je nucená žít v mnohem užších mantinelech, než by si přála.

Případný úspěch Rúháního a těch, kdo ho podporují, je vnímán jako signál, kam by se země měla vydat v nejbližší budoucnosti|foto: ČTK/AP,ČTK

Na druhou stranu je zde několik velkých „ale“. Zaprvé konzervativní síly jsou mnohem silnější, než se často říká. Například celé měsíce před volbami byly systematicky zavírány do vězení některé osobnosti proreformního tábora. Ještě pár dní před volbami byla dokonce zvýšena odměna za usmrcení britského spisovatele Rushdieho, nepochybně ve snaze ukázat, že staré struktury se zastrašit ani zatlačit nenechají.

Především ale nebyla k volbám připuštěna naprostá většina reformních kandidátů. Už samotný výběr, který voliči mají, je omezený na schválené politiky. Týká se to i takových osobností, jako je Hasan Chomejní, jeden z vnuků Ruholláha Chomejního, někdejšího vůdce íránské islámské revoluce.

Čtěte také

Jeho vyškrtnutí ze seznamu kandidátů pro volby do Shromáždění znalců, protože prý nemá dostatečné náboženské vzdělání, bylo nepochybně také demonstrací síly konzervativních sil, protože jeho proreformní názory jsou veřejnosti dostatečně známy.

Mezi uchazeči o post ve Shromáždění znalců je i současný prezident Rúhání nebo bývalý prezident Rafsandžání, sám ideologicky konzervativec, který se ale kvůli sporům s ajatolláhem Chámenejím stal spojencem reformnějších proudů.

Skoro 60 procent voličů tvoří lidé pod 30 let a ti chtějí nejen větší prosperitu, ale také větší svobody|foto: ČTK/AP, Ebrahim Noroozi,ČTK

Vyřazování kandidátů má na starosti instituce zvaná Rada strážců, která není volená, ale jmenovaná shora. Skutečnost, že rada cítila potřebu řady reformních kandidátů prosít, ukazuje, že přece jen parlamentu a Shromáždění znalců přisuzuje určitou váhu, ale tak či onak svou schopností tyto kroky podniknout ukázala, že o důležitých věcech se rozhoduje mimo volené orgány.

Příliš velké naděje vkládané do pátečních voleb v Íránu mohou vést k frustraci u íránské veřejnosti. Skoro 60 procent voličů tvoří lidé pod 30 let a ti chtějí nejen větší prosperitu, kterou se Rúhánímu určitě podaří zajistit, ale také větší svobody. A ty zatím nezajistil ani Rúhání, bez ohledu na to, zda to měl v úmyslu nebo ne.