Jan Fingerland: Von der Leyenová, prorokyně kontinentální demokracie

17. červenec 2019

Nová šéfka Evropské komise je první ženou v čele pomyslné „evropské vlády“ a možná má ambici dosáhnout i dalších prvenství. Její zvolení se už teď stalo  mezníkem v přesunu moci uvnitř evropských institucí. 

Tou hlavní změnou totiž bude úprava vztahu mezi Evropskou komisí a Evropským parlamentem, přičemž ten druhý pravděpodobně získá mnohem větší váhu, než jakou kdy v minulosti měl. A to hned z několika důvodů.

Slabá předsedkyně

Přesun navrhla sama von der Leyenová ve své úterní řeči, pronesené s výrazem prodavače zboží, které má skrytou vadu. Ve snaze přesvědčit skeptické europoslance navrhla reformu, po které by evropské zákony nenavrhovala už jen Komise, ale také Evropský parlament, který by o nich pak pochopitelně také hlasoval.

Česká diplomacie často jen blokuje, ale vlastní řešení nemá, tvrdí bývalý diplomat Janyška

Frans Timmermans

Česko od července předsedá visegrádské čtyřce. Premiér Babiš ocenil výhody našeho členství ve skupině naposled, když se Praze společně s Varšavou a Budapeští s podporou Říma podařilo zablokovat cestu do vedení Evropské komise nizozemskému politikovi Fransi Timmermansovi. Mělo by Česko spoléhat na svazek V4, nebo by bylo lepší z této spolupráce vycouvat?

Druhým důvodem, proč sněm evropských poslanců vyroste do nové velikosti, spočívá ve slabosti nastávající předsedkyně Evropské komise.

Před své schvalovatele a budoucí protihráče předstoupila nikoli jako politické eso, ale jako jakási náhradnice za silnější, ale neprůchodné kandidáty. Navíc zatížená ne zrovna zářivou pověstí z dosavadního působiště. Německé ministerstvo obrany v minulých letech působilo skoro jako obdoba ministerstva kultury v některých jiných státech.

Německá armáda bojovala nikoli s nepřáteli, ale s neschopností dostat válečné lodě na vodu, tanky do pohybu a letadla do vzduchu. Do dějin vstoupí zpráva, podle které německé stíhačky nevzlétly, protože měly v nádržích příliš velký podíl biopaliva – to vše za velení nyní nejmocnější ženy Evropy.

Vláda stále nevybrala eurokomisaře ani preferované portfolio, ostatní státy mají náskok, tvrdí Janda z Evropských hodnot

Věra Jourová

V Evropské unii pokračuje obsazování prestižních postů a už nyní je jasné, že nové členské země na ty nejvyšší nedosáhnou. Česku, Polsku a Maďarsku se sice podařilo zablokovat kandidaturu Franse Timmermanse do vedení Evropské komise, otázkou ale je, zda na to země střední a východní Evropy nedoplatí.

Sama si oslabeného postavení byla vědomá a její projev před europoslanci byl mdlý a jakoby nacvičený. Slíbila všechno všem, přičemž už nebylo možné říci, zda opravdu zastupuje lidovce, nebo třeba Zelené.

Přiměřená odpověď

Odpověď europarlamentu byla přiměřená – Ursula von der Leyenová byla zvolená malou většinou, která tak tak stačila na to, aby se ještě dalo mluvit o nějakém mandátu. Oslaboval ji i fakt, že nebyla zvolena v rámci systému vedoucích kandidátů, ale jako jakýsi vzdorokandidát představitelů národních vlád.

Ne náhodou se jeden z jejích slibů týkal formálního zavedení systému „spitzenkandidátů“, což by do budoucna dávalo europoslancům dodatečný vliv v evropských záležitostech. Optimisté to mohou chápat jako vyslyšení výzev k větší demokratičností evropských struktur, protože europoslance volí přímo občané Evropské unie a ti by dostali větší možnost ovlivnit podobu „evropské vlády“.

Jan Fingerland

Méně optimističtí pozorovatelé, zejména asi z řad středoevropských euroskeptiků, to budou chápat jako krok od systému, v němž by si podstatný vliv měly zachovat národní vlády a parlamenty. Tím spíše, že nová předsedkyně Evropské komise navrhuje také rozhodování o zahraniční politice kvalifikovanou většinou a jen tak mimochodem i společnou azylovou politiku, zřejmě jako úlitbu některým jihoevropským zemím.

Takže zvolení nové šéfky Evropské komise možná přinese více demokracie, a méně vlivu pro země, jako je Česká republika.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

autor: fgl
Spustit audio