Jan Fingerland: V Tunisku mají teď více feminismu a méně demokracie
Tunisko je v řadě ohledů výjimečná země. Naposledy vyvolala pozornost před pár dny, když prezident Kaís Saíd pověřil sestavením vlády ženu. Stalo se tak poprvé nejen v Tunisku, ale v celém arabském světě. Jenže tuto pozitivní zprávu kalí okolnosti, za nichž se to odehrálo. Jak známo, sklenice může být napůl prázdná nebo napůl plná, třeba sklenice fíkového likéru.
V případě vývoje v Tunisku tu plnou část sklenice představuje epochální krok. Sestavením vlády byla pověřena Najla Bouden Romdhaneová, čímž tato žena prorazila symbolický skleněný strop, který je patrný v celém arabském světě.
Skrz skleněný strop
Úhrnem vzato, v parlamentech a jiných podobných shromážděních arabského světa představují ženy jen asi 6 procent poslanců. Světový průměr je zhruba dvojnásobný. Současně právě Tunisko je stát, který mezi ostatními arabskými zeměmi v této oblasti urazil nejdelší cestu.
Čtěte také
Souvisí to s vysokou sekularizací a pozápadněním tamní společnosti. Tunisko už krátce po osamostatnění v roce 1956 přišlo se sérií zákonů, které tamní ženy zrovnoprávňovaly, například ve věci volebního práva, a také v oblasti rodinného práva, včetně práva na rozvod.
Tuniské feministky jsou tedy nadšeny, ale současně také rozladěny skutečností, že mnozí pozorovatelé prý nevěnují pozornost schopnostem Najly Boudenové, a místo toho rozebírají, čí je manželka, nebo kolik stojí její brýle. Najla Boudenová dříve vyučovala geologii na vysoké škole, a v posledních letech byla pověřena reformami školství v Tunisku.
Pokud jde o Tunisko, je to země, v níž v před více než dekádou začalo arabské jaro, a právě jeho tuniská verze byla dosud považována za nejúspěšnější, nebo vlastně jediný úspěšný případ transformace z diktatury na demokratický a právní stát.
Odvrácená strana věci
Jenže tím možná končí ta lepší část příběhu o schopné ženě, která má provést důležité reformy a stabilizovat rozkolísanou politickou situaci. Tunisko totiž podle některých názorů na konci července přestalo být demokracií. Prezident Kaís Saíd tehdy protiústavně rozpustil parlament a přidělil si nové pravomoci.
Čtěte také
Poslancům znemožnil zasedat v budově parlamentu a některé ze svých odpůrců nechal policejně pronásledovat. Podle samotného Saída jde jen o dočasné opatření, které má vyčistit špinavou tuniskou politiku.
Saíd předloni překvapivě zvítězil v přímých prezidentských volbách, aniž by ho podporoval některý z mocných politických bloků. Stylizuje se do role lidového vůdce, který čelí zkorumpované politické scéně, a v tomto úsilí má stále velkou lidovou podporu. Jenže přitom porušuje zákony i ústavu, a coby populistický vůdce ve jménu vůle lidu vlastně ničí demokracii.
Skutečnost, že pověřil sestavením vlády Najlu Boudenovou, do tohoto obrazu zapadá. Boudenová má být podle jeho interpretace odpovědná přímo jemu, nikoli parlamentu, jak praví ústava – parlament se momentálně dokonce ani nemůže scházet, aby premiérku schválil.
Čtěte také
Boudenová má v této prezidentově hře působit jako pragmatička, praktička, která nemá nic společného s politiky, kteří jsou u velké části Tunisanů nyní velmi neoblíbení. A konec konců i to, že Saíd se rozhodl pro ženu, má neutralizovat část znepokojení doma i v zahraničí.
Boudenová je vlastně fíkovým listem pro skutečnost, že prezident provedl nekrvavý puč. A jak dodávají někteří její kritici, premiérka může působit jako technokratka, ale v čele výboru, který měl zavést reformy školství a utratit přitom značné částky z účtu Světové banky, prý manažersky zcela selhala. Prezident jí teď vlastně podává záchrannou ruku, a ona mu to oplácí.
A jaksi mimochodem, Boudenová je dobrou přítelkyní prezidentovy manželky. Zastánci rovnosti mužů a žen, v Tunisku i jinde, tedy musejí mít ze zprávy o jmenování ženy do vysoké funkce přinejmenším smíšené pocity.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
