Jan Fingerland: V Anglii kulturně válčí o vlajku
Kdo si není jistý, jak vypadá anglická vlajka, může si tuto znalost utužit v ulicích některých anglických měst. Ty totiž ovládl nový zvyk vyvěšovat bílou vlajku s červeným křížem na veřejných prostranstvích. A to vyvolalo debatu o vlajkách, ale i mnohém jiném.
Teď se to ale změnilo. Trend „guerillového“ vyvěšování vlajek pravděpodobně odstartovala událost v Rugby, kde škola údajně zabránila 12leté dívce vystoupit na školní akci v šatech se vzorem z britské vlajky.
Čtěte také
Na to zareagovala skupina lidí, kteří pod heslem „operace vztyčme barvy“ začali vzdorně umisťovat britskou, ale také červeno-bílou anglickou vlajku na veřejných místech.
Trend se rozšířil po celé Británii, ale největší ohlas má právě ve střední Anglii, kde leží velká průmyslová města, jako je Birmingham. Je to novinka, protože – na rozdíl třeba od USA – se v Británii vlajky objevují obvykle jen při zvláštních příležitostech.
Každý trochu jinak
Vyvěšovatelé tvrdí, že jim jde o vyjádření patriotického smýšlení. V místech, kde se vlajky objevily, mají prý lidé dobrý pocit ze sdílení něčeho společného.
Sociologové se domnívají, že jde o fenomén, který odráží frustraci určitých skupin obyvatelstva z vývoje posledních let. Ať už jde o ekonomickou situaci, obavy z imigrace, a ztrátu kontaktu veřejnosti s politickými zastupiteli.
Čtěte také
Kritici vlajkového fenoménu se domnívají, že jde v horším případě o přitakání xenofobním a fašizujícím tendencím, které v Británii vždy existovaly, ale na okraji. Nebo přinejmenším o nebezpečné mazání hranic mezi většinovou společností a tímto otevřeným rasismem. Mluví o tom, že jde o nepřátelský vzkaz cizincům a lidem jiné než bílé pleti, tedy že nejde o inkluzi, ale exkluzi.
Někteří ještě radikálnější nepřátelé vyvěšování vlajek rovnou soudí, že britská nebo anglická vlajka reprezentují to nejhorší z ostrovních dějin, že jde o symboly imperialismu, kolonialismu a otrokářství, a neměla by být vyvěšována vůbec. Pouhý pohled na vlajky prý může přivodit některým znevýhodněným skupinám psychickou újmu.
Čtěte také
Trend vyvěšování vlajek tedy asi není možné zredukovat do černobílého modelu. Různí lidé to dělají z různých důvodů, a k povaze symbolů patří, že v nich každý vidí něco jiného.
Mnozí z vyvěšovatelů ale připouští, že vlastně reagují hlavně na problém imigrace, kterou se nedaří snížit této ani minulé vládě.
Domnívají se, že schopnost jejich země přijímat další příchozí už dosáhla stropu. K prvním událostem, kde se objevily vlajky ve větším než malém množství, byly demonstrace před hotely, kde jsou na veřejné náklady ubytováni žadatelé o azyl.
Británií otřáslo hned několik případů, kdy měl žadatel o azyl, nebo jiný obyvatel zahraničního původu, spáchat násilný trestný čin, obvykle vůči nezletilým dívkám. I na těchto demonstracích se objevily národní vlajky.
Válka vlajek
V ulicích anglických měst tak zuří „kulturní válka“ o vlajku v 3D podobě. Lidé umisťují vlajky na sloupy veřejného osvětlení, nebo je malují na zem, třeba na středy kruhových objezdů. Místní zastupitelstva nebo policie to označují za vandalismus nebo mluví o ohrožení veřejné bezpečnosti a vlajky bez prodlení odstraňují.
Čtěte také
Příznivci vlajek zas argumentují, že na řadě míst v zemi dlouhodobě visí palestinské vlajky, aniž by to někdo označoval za problém, proč tedy má vadit jejich vlajka, tím spíše, že jde o vlajku národní. Palestinské vlajky mají s anglickými společné to, že pravděpodobně reprezentují mnohem více, než jen konkrétní národní identitu, ale spíše nějaký širší pohled na svět.
Je pravděpodobné, že fenomén vyvěšování vlajek jen zastupuje nějaké hlubší rozdělení. Ostatně anglické, spíše než britské vlastenectví, případně národovectví, se objevilo už před pár lety v souvislosti s Brexitem. Bylo namířeno nejen vůči imigrantům z Třetího světa, ale i Evropě, imigrantům z východní Evropy, nebo i Skotsku.
Zdá se, že problém imigrace vedl k pocitu nemalé části společnosti, že ztratila kontrolu nad svou vlastní zemí. V současné době upadá prestiž vládních labouristů i nyní opozičních konzervativců, a ani jedněm nepomáhá stále ostřejší antiimigrační rétorika. U některých Britů už nemají důvěru.
Do popředí se dere Reform UK Party Nigella Farage, který se zasloužil o brexit, a pokud by měl tu možnost, slibuje deportace statisíců cizinců. Na ostrovech se něco vaří, servírovat se bude nejpozději při příštích volbách. A až pak se dozvíme, jestli tento pokrm Británii opravdu nasytí.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
