Jan Fingerland: Umění jmenovat šéfa tajné služby. Izrael versus Česko
O tajných službách se dá říci ledacos, to hlavní je, že by měly být tajné. V našem případě se z obsazení místa ředitele BIS stalo veřejné drama s vyústěním odkládaným za přijatelnou mez. Nemluvě o tom, že se z otázky obsazení pro bezpečnost klíčové instituce stal předmět málo průhledných politických obchodů. Shodou okolností se podobný problém řešil v poslední době v Izraeli.
Izrael má několik tajných služeb. Nejznámější je rozvědka Mosad, tedy obdoba českého Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZIS), a vnitřní tajná služba Šin bet, jež je obdobou BIS.
Čtěte také
Mosad změnil šéfa před pár měsíci. V jeho čele stál několik let výrazný Josi Cohen. Za jeho působení provedl Mosad, pravděpodobně s pomocí dalších složek, několik velmi troufalých operací.
Izraelská mentalita, zejména v oblasti bezpečnosti, oceňuje odvahu a neortodoxnost, prostě umění jít si vlastní cestou. K té v případě Cohena patří i velké ego a snaha se veřejně prezentovat. To se vyčítá i Michalu Koudelkovi.
Cohenovi kritici ale popisují mnohem kontroverznější jednání, než jaké vidíme v případě plukovníka Koudelky. Josi Cohen veřejně hovořil o detailech tajných operací, stýkal se se superbohatými podnikateli, choval se prý arogantně a vůbec usiloval o své zviditelnění, ať už kvůli egu, nebo proto, že má politické ambice.
Vyčítaly se mu i příliš blízké vztahy s premiérem Benjaminem Netanjahuem. Zatím bylo zvykem, že jména hlavních představitelů tajných služeb nebyla do skončení mise známa. Natož aby veřejně projevovali své názory.
Čtěte také
Cohenovi na konci května vypršel mandát a nahradil ho střídmější David Barnea. Je dobré zdůraznit, že Cohen ve funkci pokračovat nechtěl, v čemž je oproti českému případu podstatný rozdíl. O novém šéfovi rozhodl Netanjahu už na konci loňského roku, tedy s půlročním předstihem. To je velký kontrast oproti situaci u nás.
Netanjahu ovšem narazil na mínění hlavního státního žalobce Avichaje Mandelblita, podle kterého izraelská vláda nesmí rozhodnout o obsazení takové funkce v blízkosti voleb. Je prý potřeba počkat až na sestavení nové vlády.
Teprve když se ukázalo, že před koncem Cohenova období nebude na světě nová vláda, Mandelblit ustoupil a jméno nového ředitele Mosadu prošlo.
Dát si čas
Protějškem české BIS ale není Mosad, nýbrž vnitřní tajná služba Šin bet. Tu už několik let vede Nadav Argaman. Toho příznačně mnoho lidí chválilo za to, že před pár týdny v době napjatého sestavování vlády bez Netanjahua vstoupil do veřejné debaty a varoval, že projevování nenávisti na sociálních sítích je nebezpečné a může vést k násilí.
Čtěte také
Hlavní podobnost s českým případem je ale v něčem jiném. Argamanovo funkční období vypršelo už v květnu, ale právě kvůli zmíněným nejasnostem kolem sestavování vlády byl dvakrát požádán, aby ve funkci ještě posečkal – jednou ze strany Netanjahua, podruhé ze strany současného premiéra Naftaliho Bennetta, tentokrát až do listopadu.
Nová vláda tak získá čas, aby našla kvalitního a všeobecně přijatelného Argamanova nástupce. O krátkodobém prodloužení Koudelkova mandátu se mluvilo i u nás.
Izraelská politika je velmi divoká a ne vždy příkladná, třeba co se týče dodržování nepsaných pravidel. Současně se ale otázky obsahování tak zásadních a pokud možno nepolitických postů, jako jsou šéfové tajných služeb, nestávají předmětem tak otevřených sporů, nebo dokonce handlování jako u nás.
Izraelci mají pocit, že si to vzhledem k okolnostem nemohou dovolit. Nám zbývá otázka, jestli si to můžeme dovolit my.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
