Jan Fingerland: Trump v pokeru o Hormuz vytáhl novou kartu

Čtěte také

Jan Fingerland: Válka se odkládá, ale také trvá

Rozhodnutí amerického prezidenta působí jako humanitární gesto, ale současně jde o pokus posunout situaci dál, nebo možná otestovat íránskou reakci. Pokud totiž chce Teherán udržet svou nejsilnější páku, blokádu Hormuzu, nemůže dopustit její prolomení ani v symbolickém měřítku.

Současně by to však znamenalo, že by Íránci museli přímo vojensky konfrontovat americké lodě a riskovat, že příměří skončí. To by bylo pro Američany nepříjemné, ale pro současné íránské držitele moci pravděpodobně ještě nepříjemnější. Íránci vědí, že to Američané vědí, a že Američané vědí, že to vědí Íránci.

Konec bezvětří

Americké rozhodnutí, které může mít zatím těžko předvídatelné dopady, přichází jako první výraznější událost po delším vyčkávání. Vyčkávání, ale nikoli úplném bezčasí.

Za prvé oběma zemím tiká jejich vlastní lhůta. Donald Trump riskuje další dopady vysokých cen ropy na světové hospodářství i na své politické postavení. A Írán zas přichází o velké peníze z neexportované ropy a riskuje poškození ropných vrtů, pokud nebude kam surovinu ukládat.

Čtěte také

Jan Fingerland: Írán vsadil na Hormuz. Logicky

A za druhé stále běží nějaká podoba jednání. Příměří platí od 8. dubna, právě čtyři týdny. Jediné kolo přímých rozhovorů se konalo o tři dny později, pak už se jednalo jen pomocí pákistánských prostředníků. Dosud poslední íránský návrh dostali Američané ve čtvrtek a o víkendu se o něm Trump zmínil bez většího nadšení. Poté oznámil rozhodnutí o proražení blokády.

Američané pravděpodobně nejsou spokojeni s tím, že íránští vyjednavači trvají na dvou principech. Za prvé, že nejdřív se odblokuje Hormuz a uzavře mír, a pak se bude jednat dál, což by Američany připravilo o hlavní nástroj nátlaku. A za druhé, Íránci říkají, že tamní jaderný program nemůže být předmětem jednání.

Není přitom jasné, jestli tím Teherán stanovuje jasnou mez, anebo jen zvyšuje cenu této karty. Současně je patrné, že Trumpova administrativa nemůže ve věci nukleárního programu příliš ustupovat, pokud bude mít jen trochu šanci věc ovlivnit.

Ano, ne, možná

Íránci se také snaží oddělit tuto válku od fronty mezi Izraelem a libanonským Hizballáhem a žádají, aby získali záruky proti jakémukoli americkému nebo izraelskému útoku. Současně si chtějí ponechat možnost používat Hizballáh nebo další regionální spojence jako své prodloužené ruce pro boj jinými prostředky. 

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Nenápadnou novinkou je íránská rétorika o možné dohodě, i když překrytá stížnostmi na přehnané americké požadavky. Írán je pod značným tlakem, i když podle některých odhadů může odolávat hospodářskému tlaku ještě celé týdny.

Mezitím také exportuje ropu přes Pákistán i pomocí motocyklů. Obě strany také obnovují svou schopnost vrátit se k bojům, pokud možno tak, aby o tom věděla druhá strana. Na veřejnost nyní pronikají informace o tom, že se Íráncům podařilo uškodit americkým základnám v regionu více, než se před měsícem zdálo.

Obě strany tedy stojí před novými dilematy, zejména tím, jak proběhne americký pokus eskortovat obchodní lodě přes Hormuz, případně jak na to zareagují majitelé, posádky a pojišťovatelé těchto plavidel. Jak to v pokeru bývá, hodnotu karet budeme znát až na konci kola, které právě začíná. 

Autor je komentátor Českého rozhlasu