Jan Fingerland: Trump triumfálně míří na východ

19. květen 2017

Americký prezident Trump má rád velké věci. Tyto parametry bezpečně splňuje jeho první zahraniční cesta. Bude trvat skoro devět dní a navštíví několik zemí na dvou kontinentech.

Podle kritiků Trump utíká před šlamastykou, do které se dostal v domácích záležitostech. Cesta byla však naplánovaná už před časem a tak může být návštěva Asie a Evropy pro Trumpa spíše vítanou změnou. Zároveň přikládá výběru svých cílů velkou váhu, ukazuje tím totiž zahraničněpolitické priority svého prezidentství.

Návštěva začne na Blízkém východě a to velmi netradičně v Saúdské Arábii – tam ještě žádný americký prezident nejel na svou první cestu. Nejde ovšem jen o návštěvu Rijádu, ale o setkání se zástupci zemí Arabského poloostrova, typicky konzervativních ropných monarchií, a také a možná především o jakýsi americko-muslimský summit, v Saúdské Arábii totiž budou přítomni představitelé více než padesáti sunnitsko-muslimských zemí, včetně nearabských států, jako je Turecko a Pákistán.

Nové plány

Signalizuje to nepochybně změnu Trumpových priorit. Zatímco ještě nedávno hlásal nový izolacionismus, nyní se ukazuje, že heslo Amerika především znamená, Amerika ve spolupráci s těmi, kdo mají Americe co nabídnout. O změnu důrazů jde i v tom smyslu, že Trump začal o porážce Islámského státu, případně o blokování íránského a možná i ruského vlivu v oblasti uvažovat i jako o americkém zájmu.

Donald Trump

Těchto cílů chce nyní dosahovat právě v zesílené spolupráci s arabsko-sunnitskými partnery na Blízkém východě. Mimo jiné by rád pomohl vytvořit vojenský blok zemí, kterému se zatím přezdívá „arabské NATO“. Nejde jen o problém s Íránem nebo Islámským státem, ale i o dezintegraci celého regionu, která trvá už mnoho let a je třeba proti ní něco postavit.

Trump očekává, že jeho partneři vezmou část nákladů na sebe, ale zároveň že si Amerika podrží nějaou formu vedení – tak to vnímají i arabské země, o které se jedná, a je to také do značné míry reverze přístupu, který prosazoval Barack Obama. Ten na své partnery tlačil, aby se demokratizovali, ale zároveň odmítal převzít silnější úlohu při formování nového Blízkého východu.

Vzhůru do Jeruzaléma

Trumpovy ambice zahrnují i vyřešení, nebo alespoň zmírnění izraelsko-arabského konfliktu. Do Izraele a na území Palestinské samosprávy zamíří Trump hned ze Saúdské Arábie. Očekává se, že z Rijádu přiveze nějaké nové podněty, které by zahrnuly izraelské i palestinské ústupky do nějakého regionálního kontextu, tedy například určitých garancí Izraeli ze strany dosud nepřátelských arabských zemí.

I jejich priority se změnily a otázky, jako je íránský nebo ruský vliv, případně šíření extremismu a chaosu, jsou pro ně mnohem aktuálnější než Izrael. I ony ovšem vnímají, že vyřešení palestinského problému je dost podstatnou součástí řešení dalších regionálních krizí, včetně zastavení války v Sýrii, Jemenu a vlastně i Iráku.

Barack Obama telefonuje z prezidentské limuzíny

Teprve poté si americký prezident najde čas na evropskou část cesty, včetně prestižních zastávek ve Vatikánu, nebo symbolicky významné návštěvy nové centrály NATO v Bruselu, a pracovního jednání skupiny G7 v Hamburku. Spojené státy zatím budou žít aférou kolem ruských stop v prezidentských volbách a podezření, že se Trump snažil tyto záležitosti spíš rozmlžit než objasnit. Asi i on sám se v duchu ptá, zda Amerika, do které se vrátí, bude tou Amerikou, ze které v pátek vyrazil východním směrem.

Spustit audio