Jan Fingerland: Syrští křesťané v křížové palbě

Nejčastěji se mluví o původně více než třítisícové Maalúle, velké vsi, kde žijí převážně křesťané hovořící variantou západní aramejštiny, tedy jazykem, kterým se mluvilo i v Palestině Ježíšovy doby. Nejde však jen o ostrov jazykový, ale i náboženský, kde se křesťanská přítomnost datuje téměř do doby před dvěma tisíci lety – v současné válce tedy jde o bod symbolicky nesmírně významný. Vedle toho je však je také Maalúla bodem na důležité zásobovací trase mezi Damaškem a Homsem. Je to tedy místo strategicky významné – jak pro povstalce, tak i syrskou vládu.

O tom, co se ve vsi děje, přicházejí velmi rozporuplné zprávy. Obec v posledních asi deseti dnech nejméně třikrát přešla z rukou vládních jednotek do držení povstalců a naopak. Naposledy se povstalci z větší části města stáhli s tím, že tak prý činí dobrovolně, aby ušetřili město bojů. Většina obyvatel však už odešla pryč a své domy, kostely i kláštery nechali za sebou.

Zpravodajové z místa, podle toho, komu straní nebo s kým se setkají, hovoří buď o tom, že vesnici bombardují vládní letouny a ostřelují vládní tanky, což pochopitelně zanechává své stopy. A nebo naopak o tom, že mezi povstalci je mnoho příslušníků An Nusry, tedy odnože Al Kajdy, která se do Sýrie stáhla. Přicházejí také zprávy o tom, že islamisté v řadách povstalců záměrně ničí křesťanské památky – tak praví například syrské vládní zdroje nebo zpravodajka ruské televize. Reportér BBC ovšem ve své zprávě ze středy uvádí, že viděl sochy světců i velkou sochu Panny Marie nedotčené. Také matka představená kláštera Mar Tekla popřela zprávy šířené vládními médii, že povstalci devastovali křesťanská svatá místa v Maalúle.

Pravda ovšem je, že v řadách povstalců je velký podíl příslušníků An Nusry a že naopak na straně vlády se do bojů zapojila místní domobrana složená z křesťanských i muslimských rodáků. Křesťané tvoří asi desetinu všech obyvatel Sýrie, jejich postavení je stále ošemetnější. Případná porážka Asadova režimu by znamenala buď nastolení chaosu, anebo zesílení vlivu sunnitského extremismu, přičemž obojí je z hlediska křesťanů méně výhodné než dosavadní nadvláda sekulární diktatury. Někteří představitelé syrských nebo libanonských křesťanů obviňují Západ, že je součástí sunnitsko-islamistického komplotu na vyhnání křesťanů z Blízkého východu. Většina křesťanů v Sýrii se však spíše snaží držet stranou konfliktu. Ten ovšem dorazil až na jejich práh, jak se ukazuje právě v Maalúle.

Role An Nusry v syrském konfliktu se projevila ještě na jiných místech. Islamisté pod heslem pomsty za chemický útok z 21. srpna podnikli pravděpodobně masakr v vesnici Maksar Al Hesan, kde zabili údajně více než dvacet civilistů příslušejících k alávitskému vyznání – tedy tomu, k němuž patří i rodina Asadů a které je v očích sunnitských extremistů kacířskou vírou. V úterý zas na jiném místě, v obci Al Matras, zatím neznámí útočníci zabili čtyřčlennou rodinu z řad menšinových Turkmenů. V posledních dnech se také zesilují boje v severovýchodní Sýrii mezi přívrženci Al Kajdy a kurdské Strany demokratické unie, která se oddělila od arabských povstalců, zaujala neutrální pozici v konfliktu a snaží se udržet svou neformální autonomii při turecko-iráckých hranicích.

Situace na bojišti je tedy čím dál víc komplikovaná tím, že se zde odehrává několik různých konfliktů a pro vnějšího pozorovatele je těžké získat informace, které by byly důvěryhodné. Jisté je to, že pro náboženské menšiny, jako jsou právě křesťané v Maalúle, tento vývoj nevěstí nic dobrého.