Jan Fingerland: Šťastná Arábie a nešťastný Jemen

Výbuch trhaviny v automobilu, který silně poškodil okolí komplexu ministerstva obrany, byl slyšet stovky metrů. Jeho ozvěna však tentokrát dolehla až do Evropy a připomněla pětadvacetimilionovou zemi, která byla mezi prvními, kde se objevily prodemokratické a proreformní demonstrace.

Současný stav Jemenu však není o mnoho uspokojivější, než byl před dvěma lety, kdy se konečně podařilo vytěsnit dlouholetého prezidenta Sáliha od moci. Ani relativně demokratické zvolení prezidenta Hádího však nemohlo překrýt skutečnost, že cesta k politické konsolidaci Jemenu je značně křivolaká a rozhodně neodpovídá příliš představám těch, kdo už na jaře roku 2011 vyšli do ulic Saná a dalších měst, aby požadovali Sálihův odchod.

Dohoda o vyvedení země ze slepé uličky byla totiž uzavřena mezi blokem, v jehož čele stál Sálih, a druhým blokem rodiny Ahmarů, který vede bývalý Sálihův spolupracovník generál Alí Mohsen Al-Ahmad. Tím nejen nebyly naplněny představy demonstrujících studentů, ale ani dalších nespokojených skupin.

Jemenská vláda se potýká s hned dvěma separatistickými hnutími, jedním šíitským na severu a druhým na jihu – pamětníci si vzpomenou, že Jemeny byly kdysi dva, ten jižní býval naším spojencem. Kromě toho oslabení už tak slabých centrálních úřadů využili islamisté, zejména Al Kajda, která je zde velmi aktivní. Jemen je i nadále zemí, kde dva soupeřící bloky politického establishmentu drží v rukou každá kus státního aparátu, zdrojů a dokonce i armády.

Proto se také od jednoho současného ministra ozvalo obvinění, že čtvrteční útok mají na svědomí lidé exprezidenta Sáliha. Útok, při kterém nejdříve do bezpečnostní brány najelo auto s trhavinou, a za ním přispěchal druhý vůz s ozbrojenci, však nese spíše rukopis jiné síly.

Je jí Al Kajda, organizace, která sice ve své původní podobě už zanikla a také byla z velké části vytlačena ze Saúdské Arábie. Místo toho se ovšem proměnila a přesunula jinam, mimo jiné právě do Jemenu, státu, který je příliš slabý na to, aby si s ní poradil. Teroristický útok tedy pravděpodobně spáchala takzvaná Al Kajda na arabském poloostrově, jedna z odnoží Al Kajdy.

To vše následuje poté, co bezpečnostní orgány na několik týdnů značně utužily bezpečnostní opatření. Stalo se tak v odpovědi na jiné útoky připisované Al Kajdě, zejména střelbě z motocyklů na vládní představitele. Al Kajda však nemůže být v Jemenu poražena jen pomocí zbraní nebo stovek milionů dolarů, které tu do potírání extremismu investují Spojené státy. Je to i nadále velmi chudá země, v níž obyvatelé žijí možná hůře než před sto lety – neexistující lékařská péče nebo podvýživa dětí jsou v této potenciálně blahobytné zemi zejména na venkově běžné.

Jemen je obětí nešťastného cyklu, v němž neuspokojivá politická situace neumožňuje vyřešit obrovské množství problémů, a tyto problémy zas blokují ustavení rozumnější politiky. Podle časového plánu po Sálihově odchodu by se už za pár měsíců měly konat parlamentní a prezidentské volby. Teprve se ukáže, jestli právě kapka demokracie může být tím koncem vlákna, pomocí kterého se začne klubko jemenských problémů rozmotávat. Zatím je bývalá Arabie felix hlavně nešťastnou zemí.