Jan Fingerland: Socialisté s lidskou tváří aneb Tři verze Kurdů

11. říjen 2019

Kurdové jsou teď asi nejčastěji zmiňovanou etnickou skupinou, a stali se projekčním plátnem nejrůznějších názorů a emocí. Vlastně pochopitelně a oprávněně.

Čtěte také

Jde samozřejmě o Kurdy syrské, vedle dalších tří velkých kurdských skupin v Turecku, Iráku a Íránu, vesměs menšin uvnitř svých macešských států.

Syrští Kurdové vystupovali v posledních letech ve třech různých příbězích. Západní média si oblíbila verzi, podle níž tato komunita nesla na svých ramenou podstatou část boje proti Islámskému státu, případně se ještě dodávalo, že ve srovnání se svým okolím jsou syrští Kurdové mnohem sekulárnější, demokratičtější, pokrokovější a tak nějak nadějeplnější.

Divokým Kurdistánem

Čtěte také

Oblíbeným výjevem se staly fotografie mladých kurdských bojovnic, dívek s odhodlaným výrazem a kalašnikovy v rukou. Ty měly reprezentovat rovnostářskou povahu Rojavy, politického útvaru, který se syrským Kurdům podařilo vytvořit a udržet v chaosu syrského rozvratu.

Tato verze byla někdy až podezřele růžová, například odhlížela od vyhánění arabského obyvatelstva v některých částech, ale v zásadě byla správná. Pokud by někdo hledal kladného hrdinu Sýrie posledních let, nevyhnutelně by skončil právě u Kurdů.

Druhá verze je ta turecká. Podle turecké vlády, ovšem zdaleka nejen jí, je ozbrojená syrská kurdská organizace YPG v podstatě teroristické hnutí, propojené s kurdskou PKK v Turecku.

Čtěte také

Ta sice na jedné straně bojuje za legitimní cíl, větší práva pro turecké Kurdy, ale i západní demokracie ji chápou jako teroristickou organizaci. V tureckých pramenech se rovnou používá zkratka YPG-PKK, aby bylo zřejmé, že se jedná o tutéž organizaci, vystupující na obou stranách syrsko-turecké hranice pod dvěma různými názvy.

Na otázku, jak moc je syrská kurdská YPG propojena s tureckou kurdskou PKK, je těžké jednoznačně odpovědět, pravda ale je, že když příslušníci syrské YPG například dobyli na Islámském státu syrské město Rakka, vyvěsili tam na znamení vítězství gigantický portrét Abdullaha Öcalana, vězněného vůdce PKK. Jejich úspěch v budování samostatnosti by navíc měl v turecko-kurdském prostředí velký ohlas. Neospravedlňuje to možná turecký postup, ale určitě ho vysvětluje.

Vytvoření kurdského kvazistátu v syrské Rojavě vyvolávalo v Turecku větší nervozitu, než existence autonomního Kurdistánu v Iráku, a tak zatímco existence Islámského státu nepřiměla Turecko k takřka žádnému vojenskému kroku, nyní, kdy už byl v severovýchodní Sýrii skoro úplný klid, poslala Ankara přes hranice masivní ozbrojenou sílu.

Konec utopie?

Je tu ještě třetí verze Rojavy, která se ujala zejména v silně levicových kruzích na západě, a to obraz ekonomicky a genderově rovnostářské společnosti – do něj dívky v uniformách s kalašnikovy v rukou zapadaly naprosto dokonale.

Čtěte také

Rojava, ale i PKK, která se původně hlásila k marxismu-leninismu, se později inspirovali v učení již zesnulého amerického levicového myslitele Murray Bookchina a jeho představě společnosti založené na svobodě, demokracii zdola, i naprosté rovnosti, to vše zároveň. Feministická, ekologická a anarchistická utopie na patriarchálním Blízkém východě působila jako zjevení.

Zatímco vůdce „turecké“ PKK Öcalan je na doživotí v tureckém vězení, syrská Rojava se o zmíněný projekt ideální společnosti nadále snažila. Tento pozoruhodný experiment by pravděpodobně nakonec ztroskotal z vnitřních důvodů, v každém případě je nyní v ohrožení zásahem zvenčí.

I ti, kdo na utopii nevěří, nemohou nevidět, že turecká operace v Rojavě je krok, jehož lidské i politické náklady budou obrovské, a přínosy žádné nebo minimální.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio