Jan Fingerland: Severní Korea jako muž s přeraženým nosem

Připomeňme, že podobné představení se opakuje každý rok. Jihokorejská armáda společně s několika tisíci amerických vojáků v průběhu března a dubna cvičí obranu jihokorejského území a ze severu poloostrova jako odpověď přijdou hrozby nebo i symbolické vzdorné kroky. Kromě toho je tu další rituál s o něco delší frekvencí. Totiž když Korejská lidově demokratická republika udělá něco, co má obnovit její odstrašující sílu a případně i získat nějaké ústupky. Letos se tyto dvě sinusoidy setkaly v jeden okamžik, a hluk, který to způsobilo, je značný.

Začátek letošního harašení zbraněmi i slovy spadá do prosince, kdy KLDR poslala do vesmíru svou raketu, což bylo ovšem všeobecně vnímáno jako demonstrace schopnosti vyvíjet a vyrábět střely s dlouhým doletem. V únoru pak Severní Korea provedla další, již třetí jadernou zkoušku, za což si vysloužila další sadu sankcí od OSN. Pak ovšem už přišly zmíněné pravidelné jihokorejsko-americké manévry. Ty mají podle Soulu simulovat obranu proti severnímu sousedu, ale Pchjongjang tvrdí, že jsou ve skutečnosti nácvikem invaze na sever. KLDR reagovala vypovězením dohody o příměří, přerušením horké linky mezi vládami obou Korejí, přerušením spojení mezi oběma armádami, oznámením o obnově činnosti v reaktoru v Jongbjonu a naposledy také přemístěním raket dlouhého doletu na východ země a hrozbou jaderným útokem proti Spojeným státům.

Také Američané zaharašili zbraněmi, přestože každý ví o tom, jak nedostatečně je KLDR vybavena pro skutečný útok vedený na vlastní americké území, nanejvýš tak na americké základny v Tichomoří. Nic na tom nezmění ani jakoby omylem uveřejněná fotografie z krizového jednání, na které za Kim Čon-unem visí plán severokorejského útoku na klíčová místa „amerického agresora“. Spojené státy však vycházejí z toho, že i ony musejí udržet svou odstrašující sílu, a především ubezpečit své dva hlavní spojence, Jižní Koreu a Japonsko, že Washington stojí za nimi. Pokud by totiž k válce přece jen došlo, byly by to tyto dvě země, které by byly ohroženy.

A tak Spojené státy nejen přemístily dvě vojenské lodě vybavené protiraketovým systémem do inkriminované oblasti a na ostrov Guam, ale také obohatili své cvičení s Jihokorejci vysláním dvou „neviditelných“ bombardérů B-2. Ty se vznesly z amerického území a bez přistání dolétly až nad Severní Koreu. Vzkaz byl jasný – Amerika může vrátit případný úder proti svým základnám nebo spojencům i z vlastního území a to poměrně rychle.

Měl to být vzkaz, který měl v Pchjongjangu zchladit hlavy, ale teprve po něm přišla zpráva, že severokorejští vojáci dostali svolení zahájit jadernou válku, jakkoli jde hlavně o rétoriku. O tom, jak odhodlaný je severokorejský rváč s přeraženým nosem, měl svět přesvědčit i další velmi zvláštní krok, totiž přerušení spolupráce v Kesongu, což je zvláštní ekonomická zóna mezi oběma Korejemi. Kesong přináší Severní Koreji asi dvě miliardy dolarů, což pro tak zbídačený stát jsou opravdu velké peníze. Pchjongjang však hraje úlohu velmi rozzlobeného muže velmi odhodlaně a je zlý – dokonce i na sebe samotného.

Situace je tedy jistě nebezpečná, ale s válkou nikdo nepočítá. Severní Korea hraje o svou tvář a také jsme možná svědky vnitrostátních bojů. Mladý Kim Čong-un, který trůn zdědil teprve před šestnácti měsíci a stále ještě hledá své místo uvnitř politického systému. Kim například už několikrát záměrně vyvolal mezinárodní krizi, což mu snad mělo zjednat respekt u starších soudruhů. Jinou verzí je, že se pomocí vyvolávání nebezpečných situací dere do popředí severokorejského mocenského systému armáda. To jsou však jen spekulace. V každém případě platí, že zdánlivě šílené jednání „muže s přeraženým nosem“ má z hlediska zájmů režimu svou logiku. Zatím se mu vyplácí, a dynastie Kimů se i díky tomu dočkala už třetího pokračování. Zatím svou roli ještě nikdy nepřešvihla, i když při tom zaměstnává celý svět.