Jan Fingerland: Saúdi drží izraelskou kliku, ale ještě ji nestiskli
Jak se pozná, že se dva státy hodlají vzájemně uznat? Přece tím, že se jejich představitelé navštěvují. Je tomu tak i v případě Izraele a Saúdské Arábie. Jen je to zrovna u nich trochu složitější. Vlastně se jedná o zprávy dvě. Do Saúdské Arábie v úterý dorazil vůbec první izraelský ministr, prozatím jen ministr turismu, a to v rámci mezinárodní akce.
Čtěte také
Důležitý je tedy hlavně průlom, ostatně brzy mají dorazit další dva členové izraelské vlády o stupínek důležitější. Není to tak dávno, co by Saúdi nepřijali na svém letišti letoun, který třeba jen z nouzových důvodů před tím přistál v Izraeli.
Nemenší pozornost se věnuje cestě saúdského diplomata Najífa Sudajrího opačným směrem, která se odehrála ve stejný okamžik. Jenže ten nenavštívil Izrael, nýbrž Palestinskou autonomii, konkrétně předal prezidentu Abbásovi své pověřovací listiny velvyslance, kterým ovšem bude na dálku, nebude v Ramalláhu sídlit. Z hlediska Palestinců jde o velkou věc, ale z hlediska Izraelců také.
Vyústění jedné cesty
Vše se totiž odehrává v kontextu nyní již několik měsíců, ne-li let, trvajících spekulací o možném izraelsko-saúdském uznání. Bylo by to pokračování tři roky starých Abrahámovských dohod, jenže tentokrát by na arabské straně byla velmi významná země regionu. Navíc se předpokládá, že pokud Izrael uznají Saúdi, otevře to cestu k dalším podobným krokům u ostatních arabských či muslimských států.
Čtěte také
Užším kontextem jsou víkendové projevy předsedy izraelské vlády a saúdského korunního prince před Valným shromážděním OSN, případně rozhovory, které dali americkým televizním stanicím. Vyplývá z nich, že oba očekávají vzájemné uznání a mírovou dohodu, ne hned, ale v dohledné době. Ale také, že zatím se nepodařilo překlenout rozdílné názory.
V zásadě se oba státy mohou dohodnout na všem, jejich zájmy se příliš neliší a vzájemným uznáním zlepší svou situaci, ať už ekonomicky, bezpečnostně, třeba ve vztahu k Íránu, nebo diplomaticky.
Jenže se jedná o dohodu, která má ještě nejméně dvě další strany, USA a Palestince. Saúdská Arábie se považuje za vůdce arabského či muslimského světa, nebo přinejmenším jeho části. Nemůže a nechce tak docela pominout palestinskou otázku, a proto má své požadavky po Izraeli.
Konec v mlze
Zároveň Saúdi vědí, jak moc Netanjahu po průlomu ve vzájemných vztazích touží, totéž se dá říci i o americkém prezidentu Bidenovi, který by chtěl dosáhnout nějakého výrazného diplomatického úspěchu před příštími volbami. Saúdi mají proto požadavky na obě strany.
Čtěte také
Ve vztahu k Izraelcům jde o ústupky vůči Palestincům, přičemž ovšem není jasné, do jaké míry bude princ Muhammad žádat izraelské kroky, které by vedly k samostatné Palestině, anebo zda si jen bude chtít zachovat tvář před muslimským světem. Před novináři mluví o zřízení samostatného palestinského státu s východním Jeruzalémem jako hlavním městem, není ale pravděpodobné, že by věc dotáhl do tohoto bodu před podpisem mírové dohody.
Součástí de facto čtyřstranné dohody jsou i Američané a od těch budou Saúdi chtít zbraňové technologie, bezpečnostní garance a velmi pravděpodobně jadernou technologii. To ovšem budí odpor jak mezi Kongresmany, tak i v Izraeli. Biden ovšem ví, že pokud nevyhoví Saúdům on, učiní tak Číňané.
Nejasný je postoj Netanjahua, jenž chce dosáhnout epochální dohody – a snad by kvůli tomu přistoupil i na ústupky vůči Palestincům. Jenže vládne koalici, v níž krajně pravicové strany budou takové kroky odmítat. Teoreticky by situace mohla vést k rozpadu současné koalice, jenže opozice nechce připustit, aby Saúdi získali jaderné zbraně.
Jsou tu ještě Palestinci, kteří tahají za nejkratší konec provazu. Na saúdsko-izraelském smíření mohou vydělat, pokud dohoda povede k reálným izraelským ústupkům a také pokud je vůbec dokážou využít. Jsou politicky rozděleni a prezident Abbás momentálně možná dává přednost prodloužení svého pobytu u moci za pomocí přílivu saúdských peněz a symbolických výhod před získáním reálné samostatnosti.
Blízký východ pravděpodobně stojí před epochální změnou. Jen není jasné, jak bude velká a komu co přinese.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
