Jan Fingerland: Řecko s izraelskou pomocí zakrylo svou Achillovu patu
Achilles byl nezranitelný, až na jediné místo, a to se mu stalo osudným. Řecká vláda řeší podobný problém: zjistila, že není dostatečně chráněna proti raketám a dronům. Její dohoda s Izraelem o dodávce obranných systémů ve výši tří miliard eur to má vyřešit.
Čtěte také
Řecko-izraelská smlouva je co do ceny i strategického dosahu mimořádná. Týká se dodávek systému, který má bránit řecký vzdušný prostor před střelami, letouny a drony v několika vrstvách. V řeckém provedení se bude jmenovat vlastenecky Achillův štít.
Athény kromě toho uzavřely ještě jiné smlouvy s izraelskými firmami na dodávky dalších vysoce rozvinutých technologií, velících center, protitankových střel, dronů nebo umělé inteligence.
Řecko patří se svými 3,5 procenty HDP výdajů na zbrojení k nejvzornějším členům NATO. Nenakupuje jen v Izraeli, ale také desítky stíhaček páté generace F-35 od USA nebo fregaty od Itálie a Francie. Jde o součást takzvané „Agendy 2030“.
Buď připraven
Ta má zcela přebudovat tamní armádu na nové výzvy – tedy proměny válčení, vetší roli dronů, balistických raket, boj na více frontách i na velkou dálku. Řečtí politici i experti vidí totéž co ostatní, ale vzhledem ke svému pocitu ohrožení reagují rychleji a důsledněji.
Čtěte také
Cítí hrozbu íránské odvety proti americkým vojenským zařízením na řeckém území. Dlouhodobá, skoro historická, je řecká obava z Turecka. S tím má Řecko mimo jiné nedořešené otázky námořních hranic, případně budoucnosti Kypru, jehož severní část Ankara stále kontroluje.
V případě ochrany před hrozbou ze vzduchu si Řekové vybrali spolupráci s Izraelci, ostatně podobně jako Finové nebo Němci. Izrael má propracovaný systém, který prošel testem ostrého nasazení. Navíc je vnímaný jako levnější a efektivnější než ten, který nabízejí Američané, kteří mají také problém s dodávkami munice.
Řecko také s Izraelem sdílí obavy z Turecka. Prezident Erdogan po svém nástupu k moci před více než dvaceti lety změnil politiku spojenectví s Izraelem na nepřátelství. Mluví o tureckém „osvobození“ Jeruzaléma, stupňuje rétoriku proti Izraeli, na svém území hostí představitele hnutí Hamás. Podobnou rétoriku používá i vůči Řecku, a i ono nyní mluví o tom, že „chce mír, ale z pozice síly“.
Jinou linií izraelsko-tureckého sporu je budoucnost Sýrie. Turecko vytvořilo na severu Sýrie svou zónu vlivu a snaží se udělat svůj protektorát z celé Sýrie, ve spolupráci s prezidentem Ahmadem Šarou. Naopak Izraelci Šarovi nevěří a vytvořili nárazníkovou zónu na jinu Sýrie, která má prý bránit izraelské území a drúzy coby izraelské spojence.
Na jedné lodi
Nechtějí, aby se z Golan stala jakási nová pomyslná izraelsko-turecká hranice. Ze stejného důvodu Jeruzalém odmítal, aby se součástí mezinárodních sil v Gaze staly turecké jednotky. Bylo to také Turecko, které se zasazovalo o zmírnění amerického vojenského tlaku na Írán, a údajně zabránilo nasazení kurdských jednotek proti íránskému režimu.
Řecko-kypersko-izraelská kooperace má řadu dalších aspektů, například zájem na zabezpečení těžby podmořského plynu, zejména blízko kyperských břehů, s čímž Tureckou nesouhlasí. Nedávno také tyto tři státy uzavřely dohodu o propojení svých energetických soustav.
A i když Řecko je uvnitř Evropské unie považováno za spíše protiizraelsky orientovaný stát, ve skutečnosti už dávno Izraelcům umožnilo cvičit jejich piloty na svém protileteckém systému ruského původu S-300, podobném, jaký používá i Írán.
Řecko tím vstupuje do komplikované hry, v níž se překrývají, nebo naopak kříží zájmy také dalších zemí, Saúdské Arábie, Kataru, Egypta, a představují klíč k řešení konfliktů v Libyi, Somálsku, Súdánu nebo Jemenu.
Je tu ještě jedna stránka věci, a to je komerční úspěch izraelských vojenských technologií. Kupují je v zákulisí i ty státy, které jinak veřejně Izrael kritizují. V posledku se ukazuje, že upřednostňují bezpečnost svých zemí před vším ostatním, včetně vlastní rétoriky.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
