Jan Fingerland: Proč je Brusel rejdištěm džihádistů

23. listopad 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Samotné mladíky marockého původu nemělo k „belgictví“ co lákat – vždyť příslušnost k belgické identitě nehraje silnou roli ani pro samotné Belgičany!

Hlavní město Evropy leží v Bruselu. A hlavní město evropského džihádismu leží tamtéž. Je to náhoda? Vlastně ano, ale situaci to nijak neulehčuje.

Zcela upřímně to řekl belgický premiér Charles Michel: Vždycky, když se stane nějaký teroristický čin, nějak to souvisí s Molenbeekem, nyní již snad každému čtenáři novin známou čtvrtí Bruselu.

Ta leží v centrální části Bruselu a obývá ji méně než 100.000 lidí, z velké části přistěhovalců ze severní Afriky nebo jejich potomků. Oblast je známa vysokou nezaměstnaností, špatným stavem infrastruktury a rozsáhlou drobnou kriminalitou.

A nejen drobnou. S děním v Molenbeeku opravdu nějak souvisela řada teroristických činů v nedávné minulosti, od loňské vraždy návštěvníků bruselského Židovského muzea přes srpnovou střelbu ve vlaku z Amsterdamu do Paříže až po poslední tragédii v Paříži.

Proč tedy Belgie, proč Brusel a proč Molenbeek? Důvodů je hned několik, i když jsou vzájemně provázané. Jeden je vysloveně politický. Belgie je stát, který špatně funguje.

Čtěte také

Politická scéna je rozdrobená nejen stranicky, ale i kvůli sporům mezi Vlámy a Valony. Vláda se sestavuje obtížně, a i pokud už existuje, je slabá a neefektivní.

K této neefektivitě přispívá i politická kultura, v níž jsou lokální zájmy a vazby důležitější než celostátní politika. Vede to k tomu, že důležitá místa, a to i ve státní správě a v justici, jsou obsazována lidmi často neschopnými, ale politicky vyhovujícími.

O problémech ve čtvrti Molenbeek belgické úřady věděly, ale dávaly přednost tomu věci nevidět a raději neřešit

Nelogický přístup k řešení problémů se projevuje i na místní úrovni. Samotný Brusel je rozdělen na 19 jednotlivých samosprávných čtvrtí, přičemž každá má nejen svého primátora, ale i svou policii.

To vše se projevuje na velmi slabém přístupu ke kriminalitě všeho druhu. Jeden z pachatelů pařížských útoků byl několikrát souzen za kriminální přečiny, ale nikdy neseděl ve vězení.

Zmíněný rozvrat se projevuje i u tak klíčového prvku boje proti terorismu, jako jsou tajné služby.

Po lednovém útoku na Charlie Hebdo se začalo hovořit o tom, že belgická tajná služba má neobsazených 150 míst. Pak se ovšem ukázalo, že celá služba by i po doplnění stavů měla pouhých 750 odborných pracovníků!

Tím se mimo jiné vysvětluje, jak je možné, že o některých pachatelích belgická tajná služba nevěděla, nebo o nich věděla, ale nemohla nic podniknout. Belgie není jen centrem džihádismu, ale je známa také jako centrum obchodu se zbraněmi a částečně i drogami.

Čtěte také

Je tu však ještě několik jemnějších důvodů, proč se z Belgie a zejména její metropole stalo hnízdo evropských džihádistů. Jedním z nich je skutečnost, že velká část přistěhovalců ze severní Afriky se neintegrovala.

Jednak pro to nic nedělal stát, ale také samotné mladíky marockého původu nemělo k „belgictví“ co lákat – vždyť příslušnost k belgické identitě nehraje silnou roli ani pro samotné Belgičany! Tím spíše ne pro mladé obyvatele chudé čtvrti s nejvyšší nezaměstnaností v zemi.

Samotný Brusel je rozdělen na 19 jednotlivých samosprávných čtvrtí, přičemž každá má nejen svého primátora, ale i svou policii

V případě přistěhovalecké čtvrti Molenbeek se nedalo hovořit ani o míšení kultur nebo multikulturalismu. Jak píše belgický kulturní antropolog Teun Voeten, v Molenbeeku panovala jen jedna kultura, a to ještě s narůstající razancí.

V posledních letech odtud byly vytlačeny všechny rušivé prvky – židé, gayové i prodejny nabízející alkohol. Prý se objevovaly případy, kdy ti nejradikálnější muslimští obyvatelé nutili procházející ženy dávat si na hlavu šátek.

A s tím souvisí poslední důvod. O tom všem belgické úřady věděly, ale dávaly přednost tomu věci nevidět a raději neřešit. A nejen úřady, ale i osvícená liberální veřejnost, jejíž příslušníci označkovali každého kritika poměrů v Molebeeku jako rasistu.

Přitom dokonce i někteří představitelé belgických muslimů vyzývali domácí úřady, aby zakročili proti zahraničním imámům, kteří se podíleli na radikalizaci mladíků – ovšem marně.

Nalezení posledního pachatele pařížských útoků tedy je jen první z mnoha tisíc kroků, které budou muset belgické úřady udělat, aby uprostřed jejich metropole neležela líheň evropských atentátníků.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.

autor: fgl
Spustit audio