Jan Fingerland: Proč Jack Teixeira (také) zveřejňoval tajné dokumenty
Co vedlo mladého Američana Jacka Teixeiru k vyzrazení velkého počtu vojenských tajemství? Nepochybně pitomost a touha být důležitý. A ještě něco, co ho nevědomky spojuje s jednou z nejstarších a nejsilnějších amerických tradicí.
Muž, který vypustil do světa utajované dokumenty, měl misi. Přinejmenším svým druhům v uzavřené internetové skupině vysvětlil, že je rozezlen na vládu, která odmítá sdílet tajemství se svými občany. Navíc lidmi, kteří na to přispěli svými daněmi.
Jako příklad uváděl, že policie věděla o bílém rasistovi, který se vloni chystal střílet v Buffalu, ale záměrně ho nechala vraždit, aby pak snadněji získala větší finanční prostředky. Víra, že stát a státní moc jsou zkorumpované a pracují proti zájmům lidí, je silně přítomná v americkém pohledu na svět.
Člověk a jeho stát
Je to východisko pro mnoho hollywoodských filmů, v nichž osamělý jedinec čelí přesile, někdy zločinců, jindy velké korporaci, ale velmi často také prohnilé vládě nebo třeba FBI.
Čtěte také
Je to také psychologické pozadí úspěchu politiků, jako je Donald Trump, kterému se navzdory svému miliardářství a pravděpodobné zkorumpovanosti podařilo přesvědčit desítky milionů voličů, že právě on je schopen vyčistit takzvanou „washingtonskou bažinu“.
Tato tradice má velmi staré a někdy ctihodné kořeny. Souvisí s tím, že na počátku se v Americe usazovali puritáni z Anglie, vlastně uprchlíci před pronásledováním. Od nich se pak oddělovali další uprchlíci, kteří nechtěli poslouchat zase novou vrchnost. Totéž platí pro lidi, kteří se stěhovali na západ a od státu nic nečekali, byli připraveni poradit si i v pustině sami, nanejvýš za pomoci svých stejně smýšlejících sousedů.
I zakladatelé americké republiky a autoři ústavy měli největší starost o to, aby nedali vládě příliš velkou moc, a rozdělili ji pro jistotu do co největšího počtu dílů. Zrovna tak se starali o to, aby Spojené státy neměly příliš silnou stálou armádu a aby občané měli možnost postavit se vládě se zbraní v ruce.
Čtěte také
Do této tradice patří i americké filosofické libertariánství, přesvědčení, že vláda má jen malé právo a také malé důvody zasahovat do rozhodnutí svobodného jedince. Z těchto kořenů vyrůstající americký konzervatismus byl až na úplné výjimky antiautoritářský.
Často zmiňovaná obava, že někdo chce udělat z Donalda Trumpa diktátora, se míjela s realitou. Ovšem na úrodnou půdu u Trumpových příznivců padalo tvrzení, že kdosi v pozadí zfalšoval volby a ukradl tak Trumpovi vítězství.
Americká nedůvěra vůči státu vedla i k paradoxním jevům, jako je představa, že stát by měl zajišťovat různé služby, ale současně odmítání ho vybavit zdroji a pravomocemi, aby náhodou příliš nezesílil. Znát to bylo na debatě o reformě zdravotního systému. Extrémními podobami tohoto naladění byla konspirační teorie, že Obama chystá komise, které budou posílat nemocné staré lidi na smrt.
Vláda jako belzebub
Podle sociologa Seymoura Martina Lipseta je nedůvěra vůči státu příčinou odolnosti Ameriky vůči svodům socialismu. Snad je to jakási alergická reakce na relativně slabé podněty, pokud je srovnáme s tím, jak se státní moc vyvíjela v posledním století v Evropě.
Čtěte také
Mnohem silnější je tento způsob uvažování na pravici, republikáni například mnohem častěji než demokraté ve výzkumech odpovídají, že nevěří volbám, že mají doma střelnou zbraň, případně že nevylučují, že ji budou muset použít proti vládě. Američan pravicového smýšlení jakoby miloval svou zemi, ale nesnášel svůj stát.
To všechno bylo vždy součástí hlavního proudu. Americké „protistátní“ myšlení má ovšem také různé okrajové podoby. Někdy trochu legrační fenomén různých prepperů, kteří se učí kuchat zvěř, nebo stavitelů bunkrů na vlastní zahradě. V jiných případech se nedůvěra ve státní instituce dostává na hranice zákonnosti.
To už souvisí s osobou a představami jednadvacetiletého Jacka Teixeiry. V USA fungují stovky skupinek, které společně cvičí ozbrojený boj, věří v konspirační teorie, případně vyznávají různé protičernošské, antisemitské a jiné podobné názory. Stovky skupinek a pravděpodobně ještě mnohem více jednotlivců.
Jack Teixeira je evidentně nezralý a nevyrovnaný člověk, ale také, z velké části asi nevědomě, navazuje na tyto zblázněné podoby americké obezřetnosti vůči státu, zejména federální moci. Zvenčí to vypadá jako šílenství, ale zevnitř to řadě Američanů dává smysl. Jack Teixeira tomu možná věří ještě teď.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
