Jan Fingerland: Palestinská zkratka do Moskvy

12. únor 2018
Jan Fingerland

Cesta z Ramalláhu do Jeruzaléma vede přes Moskvu. Z takové úvahy vyšel nejvyšší palestinský představitel Mahmúd Abbás, když v pondělí vyrazil na schůzku s Vladimirem Putinem. I když ničeho viditelného nedosáhne, jeho cesta je symptomem důležitého posunu v celém regionu.

Abbásovu cestu nelze pochopit bez širšího kontextu. Jednak je to stále se horšící vnitropolitické postavení Mahmúda Abbáse coby předsedy Palestinské samosprávy. Jeho mandát už dávno vypršel, ale zatím se mu podařilo blokovat nové volby. Nespokojenost mezi obyčejnými Palestinci i tlak ze strany opozice vůči Abbásovi stále roste.

Neméně významná je Abbásova roztržka s americkým prezidentem Trumpem. Palestinskému prezidentovi vadí Trumpovo prohlášení o uznání Jeruzaléma za hlavní město Izraele a plán na přesun americké ambasády – cítí je jako své oslabení a jako prohru. Nemenší hrozbu vidí v ohlášeném americkém záměru ukončit podporu Agentuře OSN na podporu palestinských uprchlíků, přičemž USA financuje zhruba třetinu jejího provozu.

Abbásův plán

Abbás se tedy snaží přesunout těžiště palestinských zahraničních vztahů z Ameriky jinam a vyjednává o posílení úlohy Evropské unie, Indie, Číny a také Ruska. Potřebuje nahradit výpadek finančních toků, získat trvalou diplomatickou oporu od jiných států než je Amerika, a nebo jí alespoň dát najevo, že není jedinou velmocí, kterou lze povolat k velkým úkolům v mírovém procesu mezi Izraelci a Palestinci.

Mahmúd Abbás vládne samosprávě železnou rukou a všechno podstatné musí napřed schválit

Podle palestinského stanoviska se Trump svým rozhodnutím o Jeruzalémě dobrovolně vzdal tradiční americké úlohy nestranného rozhodčího a je třeba najít nového zprostředkovatele. Ne nutně Rusko jako takové, ale spíše získat jej pro myšlenku mezinárodní konference o zřízení Palestinského státu.

Taková konference by oslabila roli USA a také by Mahmúdu Abbásovi umožnila vyhnout se přímým bilaterálním rozhovorům s Izraelem o míru, jak to od něj žádá Trump a konec konců i jeho předchůdci.

Ruská spokojenost

Rusku role náhradníka za Američany zcela vyhovuje, protože jde o další blízkovýchodní konflikt, v němž může Moskva zaujmout místo Washingtonu. Putin si je dobře vědom, že USA nemohou skutečně vystřídat - a to diplomaticky, ani coby dárce. Abbásova snaha nahradit část americké role ruskou ale nepochybně je posílením Moskvy na americký úkor, a to vše získává Putin takřka zadarmo.

Donald Trump

Posun v mezinárodním postavení Ruska je zvláště zřetelný s přihlédnutím k tomu, jak moc nyní ruskou součinnost potřebuje i Izrael – řeč je samozřejmě o vyhrocené situaci v Sýrii, ze které si Írán v těchto měsících systematicky dělá základnu pro případné útoky na Izrael. Izraelci sice říkají, že víkendovým protiútokem dokázali Teherán zastrašit, ale současně se potřebují dohodnout s Moskvou, která kontroluje nebe nad Sýrií a může ovlivnit další íránský postup.

Ostatně ani syrskou válku se nepodaří ukončit bez ruského souhlasu. A teď dává vnitropoliticky i mezinárodně oslabený palestinský prezident Mahmúd Abbás Rusku do ruky další kartu. Tu možná budou Rusové držet ještě v době, kdy Abbás už dávno nebude prezidentem.

  • Aktuální dění
  • Komentář