Jan Fingerland: Palestinská Hlava 22

3. říjen 2017
Jan Fingerland

Západní břeh a Gaza jsou od sebe vzdáleny jen pár desítek kilometrů, ale politicky vzato jako by šlo o dva kontinenty. To se teď může změnit, výmluvným symbolem toho může být příjezd palestinského premiéra Ramí Hamdalláha do Gazy, na což ještě nedávno nemohl ani pomyslet.

Hamdalláh zastupuje hnutí Fatáh, zatímco Gazu už od roku 2007 monopolně ovládá Hamás – a stalo se tak po krátké „občanské válce“, při které se mezi příslušníky obou hnutí stalo mnoho ošklivých věcí.

Bolesti kompromisu

Od té doby byla řada pokusů obě palestinská území a obě politické entity nějak sloučit, ale tyto snahy narážely na neochotu Fatáhu i Hamásu vzdát se moci ve prospěch celku. Například již v roce 2011 podepsalo v Káhiře 13 palestinských stran, včetně Fatahu a Hamasu, dohodu o usmíření, sestavení společné vlády a vypsání voleb. Nepodařilo se ani jedno.

Skutečnost, že premiér Ramí Hamdalláh mohl přijet do Gazy a předsedat tam jednání kabinetu, je velká věc

Podobně v roce 2014 neproběhly obecní volby, protože se obě palestinské strany nedokázaly dohodnout. To všechno škodí palestinským politickým aspiracím – bez jednotné vlády nemohou Palestinci pomýšlet ani na jednání s Izraelci, ani na skutečný provoz státu a zajišťování věcí, které každý občan může oprávněně očekávat od své vlády.

Oproti minulým pokusům o smíření je to teď přece jen trochu jiné. Jak Fatáh, tak i Hamás se dostaly pod velký politický tlak zevnitř i zvenčí a také mají ekonomické problémy. Hamás si zvolil nové, údajně umírněnější vedení a naopak předseda Palestinské samosprávy Mahmúd Abbás ví, že mu mnoho času nezbývá – ani ve funkci, ani v životě.

Už jen skutečnost, že jeho premiér Ramí Hamdalláh mohl přijet do Gazy a předsedat tam jednání kabinetu, je velká věc. Do budoucna by měl předsedat společné vládě, jež by převzala starost o administrativní záležitosti pásma Gazy, ale také kontrolovala hranice, přechody a řešila bezpečnostní otázky.

Mahmúd Abbás

Vlastní puška nade vše

A v tom je zakopán pes. Hamás, který začal jako palestinská ozbrojená organizace, se konec konců i samotné Gazy v roce 2007 zmocnil násilím a tvrdí, že tehdy jen předešel podobnému pokusu ze strany Fatáhu. Dost těžko se bude vzdávat své ozbrojené moci. Bez toho ovšem nemůže být řeč o společné vládě a konec konců ani o palestinské státnosti.

Podle dřívějších dohod by Palestinská autonomie měla v Gaze rozmístit 3000 svých mužů. To je ale zanedbatelná síla proti desítkám tisíc lidí ve zbrani, které má v rukou Hamás. Je tedy otázka, zda se Abbásovi a Hamdalláhovi alespoň tentokrát podaří překonat bariéru mezi proklamacemi a politickou realitou.

Palestinci zároveň vědí, že bez společné vlády se nedostanou dál v jednání s Izraelci. Jeruzalémská vláda se zatím snadno mohla odvolávat na skutečnost, že dohodu musí uzavírat s jediným partnerem a navíc takovým, který bude schopen za dohody ručit. Nic takového Palestinci ale slíbit nemohli.

Skutečnost, že premiér Ramí Hamdalláh mohl přijet do Gazy a předsedat tam jednání kabinetu, je velká věc

Koho si vybrat

Navíc se v současné situaci skrývá jiná potíž pro další postup Palestinců. Izraelci, a zdaleka nejen oni, považují Hamás za teroristickou organizaci. Nemohou prý uzavřít mírovou dohodu s někým, kdo se nevzdal, dokonce ani v základních dokumentech, svých cílů na zničení Izraele. Mahmúd Abbás dost těžko přiměje Hamás jak k odzbrojení, tak k odstoupení od protiizraelské ideologie a násilných metod.

Palestinský prezident jakoby si tedy musel vybrat: buď uzavře kompromis s Hamásem – a nebo Izraelem, s oběma zároveň, jak se zdá, to momentálně nejde. Na druhou stranu je jasné, že něco se děje, na palestinské představitele tlačí Egypt i Saúdská Arábie, které chtějí problém konečně vyřešit.

Také palestinská veřejnost je stále nespokojenější a dává to najevo. A americký pověřenec pro izraelsko-arabská mírová jednání pendluje mezi Amerikou a Blízkým východem. Jestli z toho něco bude, uvidí svět během pár týdnů.

  • Aktuální dění
  • Komentář