Jan Fingerland: Ozbrojené ženy věští konec tohoto Ruska

17. duben 2023

V Rusku v poslední době politicky angažované osoby umírají dvojím způsobem. Buď padají z okna, což je zřejmě dílo tajných služeb. Anebo zahynou při výbuchu a to může být trochu jiný příběh. Ve dvou mediálně výrazných případech měly být pachatelkami ženy. Znamená to něco?

Jde o nedávné úmrtí blogera Vladlena Tatarského, ale i loňský atentát na ruského ideologa Alexandra Dugina, při němž zahynula jeho dcera. Z moskevského atentátu na Dugina ruské oficiální instituce obvinily Natálii Vovkovovou, která prý dorazila z Ukrajiny. Petrohradskou smrt blogera Tatarského zas měla spáchat ruská protiválečná aktivistka Darja Trepova.

Povědomý příběh

Nad rychlostí, s níž ruské úřady vypátraly pachatelky, když případy útoků na protivládní aktivisty zůstávají léta nedořešeny, lze povytáhnout obočí. Je určitě hodně věcí, které zatím nevíme.

Čtěte také

Zveřejněný záběr na údajnou spolupachatelku atentátu na Tatarského, a její ironický a odbojný výraz ve tváři, však mohl zájemci o ruské dějiny něco připomenout.

Totiž snímky žen, které patřily k častým pachatelkám atentátů v dobách carského Ruska. Poslední dekády před rokem 1917 byly érou, v níž se carové, generálové, soudci a vysocí úředníci zcela běžně stávali terčem ozbrojených útoků. Bylo tak tomu i v Evropě, ale Rusko bylo násilnými metodami boje proti vládě proslulé. Odraz této éry najdeme i v literatuře, od Josepha Conrada až po příběhy Sherlocka Holmese z prostředí ruských exulantů.

Překvapivě běžně byly pachatelkami násilných činů proti vládě ženy. Zrodil se dokonce romantický kult revolucionářek, které byly připraveny obětovat boji za svobodu a spravedlnost vše, od rodinného života až po svou fyzickou existenci. Většinou se jednalo o mladé ženy do třiceti let.

Čtěte také

Nejslavnější ruskou atentátnicí je Fanny Kaplanová, která proslulost získala až neúspěšným pokusem zabít Vladimíra Iljiče Lenina v roce 1918. Jakožto „eserka“, socialistická revolucionářka, věřila, že Lenin zradil demokratický étos revoluce. V té době jí bylo 28. Jenže „eserka Kaplanová“ nebyla začátečnice, už roku 1905 se pokusila zavraždit kyjevského gubernátora Suchomilova, to jí bylo patnáct.

Slavný byl případ Věry Zasuličové a Marie Kolenkinové, které se již roku 1878 pokusily zabít dva významné představitele státu. O tři roky později se na úspěšném atentátu na cara Alexandra II. podílela Sofia Petrovskaja. Anastasia Bicenko roku 1905 zabila ministra války Viktora Sacharova. Takto by výčet mohl pokračovat.

Sestup do násilí

Rusko se v období před pádem carismu pomalu nořilo do násilí, a dokonce přesvědčení části inteligence, že teror je nejen nutným zlem, ale i něčím, co Rusko očistí. V určitém ohledu bylo násilí skutečně nevyhnutelné, už Masaryk coby analytik ruského života si povšiml, že ruský politický systém neumožňoval normální cesty ke změně, a část politického života tak vytlačil do oblasti literatury.

Čtěte také

Jiným náhradním řešením byl právě teror. Ještě více to platilo pro ženy, které se chtěly politicky angažovat, a to včetně těch, které patřily k radikálním odpůrkyním carského režimu. Téměř žádné se nepodařilo dostat se do vedení nějaké organizace nebo se etablovat jako teoretičky revoluce.

Možná i proto se tolik z nich rozhodlo zapojit do organizace nebo provedení atentátů. Ironií situace je, že carský režim atentátnice obvykle nepopravoval, jen je posílal do vězení a vyhnanství – některé z nich zahynuly během stalinských represí.

Jan Fingerland, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus

Dnešní Rusko je samozřejmě jiné než to před 120 lety a ani neznáme skutečný příběh smrti Duginové a Tatarského, spíše sluhů moci než skutečných aktérů. Množící se atentáty a – snad – účast ženských pachatelek vyvolávají silný pocit, že Rusko došlo na konec jedné éry a něco velkého se blíží.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio