Jan Fingerland: Ohlušující ticho v západní debatě o Íránu
Íránem už dva týdny otřásají protesty proti režimu, doprovázené ostrou reakcí bezpečnostních složek. Svět tyto událostí sleduje velmi pozorně, ale ne vždy o nich mluví. Pro část západní levice jako kdyby šlo o skutečnost nevítanou, nebo přinejmenším nejednoznačnou.
„Žádné okupace univerzit, žádné řetězové dopisy celebrit, a zpočátku velmi váhavá reakce médií a politiků.“ Tak začíná svůj sloupek v listu Neue Zürcher Zeitung Daniel Rickenbacher. Tuto vlažnou reakci srovnává s nedávnou velmi zapálenou odezvou na válku v Gaze.
Čtěte také
Totéž se týká i médií. Například BBC zpočátku věnovala protestům i represím malou pozornost s vysvětlením, že na místě neměla korespondenty. Redaktorka britského listu The Telegraph Nicole Lampertová to pobaveně srovnává se zjištěním Prescottovy komise, podle které v době války v Gaze BBC „okamžitě uveřejňovala jakákoli obvinění Izraele, aniž by se snažila je ověřit“.
Týká se to i ctihodných institucí. Švýcar Rickenbacher zaznamenává, že generálnímu tajemníkovi OSN Antóniu Guterresovi trvalo celých 14 dnů, než se k dění v Íránu vyjádřil. Amnesty International reagovala rychleji, už po 12 dnech. Na americký zásah ve Venezuele jim stačilo 24 hodin. Greta Thunbergová zatím mlčí.
Regresivní pokrok
Toho všeho si nevšímají jen švýcarští nebo britští novináři, ale také sami Íránci. BBC překřtili na „ayatollah BBC“ a reakci západní levice na tvrdé potlačování demonstrací chápou jako zradu, a to opakovanou. Ostatně už dříve mohli pozorovat malý zájem o Jezídy, Súdánce anebo třeba Palestince utlačované Hamásem. Prostě nejsou součástí „narativu“.
Čtěte také
Postojem části západní levice není proto překvapen ani známý palestinský aktivista a publicista Ahmed Fouad Alkhatib. Tvrdí, že mnozí Gazané si také přejí pád íránského režimu, protože chápou, že Teherán svými investicemi do Hamásu, Islámského džihádu nebo Hizballáhu nebojoval za ně, ale jejich prostřednictvím za své vlastní zájmy a na jejich účet.
Radost ze zhroucení íránského režimu by ostatně měly miliony lidí v Libanonu, Sýrii, Iráku nebo Jemenu, které jsou také obětí íránské politiky. Jak je tedy možné, že se neradují i západní intelektuálové a aktivisté? Zejména levicoví, kteří by měli být z definice proti všem diktaturám, politickému náboženství a útlaku žen?
Souvisí to s perspektivou, která vidí současný íránský režim jako možná problematický, ale přece jen v nějakém smyslu pokrokový. Prioritou je jeho „antikoloniální“ postoj – tedy nepřátelství vůči Spojeným státům nebo Izraeli, a představa o tom, že podobné režimy ztělesňují nějakou podobu emancipace utlačovaných národů.
Vzájemná solidarita
Útlak íránských žen, sexuálních menšin anebo etnických minorit není v tomto kontextu to nejpodstatnější. Jak se vyjádřil jeden britský publicista, stačí, když má diktátor na hlavě turban.
Čtěte také
V krajní podobě je jádrem takového názoru otevřené nepřátelství vůči Západu. Tento ideologický postoj má hluboké historické kořeny. Návštěva někdejšího šáha na Západě se setkávala s rozhořčenými protesty.
Naopak ajatolláh Chomejní se během svého francouzského exilu těšil přátelskému zájmu, a také otevřené podpoře intelektuálů, jako byl Foucault nebo Sartre.
Dochází tak k paradoxním výjevům, že na Západě proti postupu íránského režimu demonstrují téměř výhradně příslušníci íránského exilu, a čelí přitom občasným slovním útokům představitelů místní levice.
Co je slyšet ze Západu
Souvisí to i s tím, že na demonstracích se objevují i izraelské vlajky. To je mimo jiné ozvěna skutečnosti, že předtím exiloví Íránci byli jednou z mála skupin, které po 7. říjnu na Západě otevřeně podpořili Izrael v boji proti Hamásu.
Obě skupiny byly vzájemně solidární. Pokud by íránský režim padl, z Izraele a Íránu by možná zase byli spojenci. Jeden britský publicista radí Íráncům, že než aby si nechali instalovat nějaký proamerický režim, to ať si prý nechají raději Chámeneího.
Jak v Íránu věci dopadnou, zatím nikdo neví, ale sami Íránci si pravděpodobně zapamatují, co během kritických týdnů ze Západu slyšeli. Exilový politolog Alí Fatholláh-Nežád to nazval „ohlušujícím tichem“.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
