Jan Fingerland: Od ranhojiče k šerifovi aneb Trump hrozí armádou
Situace v Americe připomíná skvrny z Rorschachova testu, ve kterém každý vidí to, k čemu tíhne jeho mysl.
Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na na stránkách mujRozhlas.cz
Někdo je pobouřený rasismem a policejní brutalitou. Jiný se obává o bezpečnost a pořádek. Donald Trump rychle přešel od jedněch k druhým.
Jeho varování, že použije zákon o vzpouře z roku 1807, a pošle do měst armádu, v podstatě znamená, že za hlavní poselství těchto dnů už nepovažuje nespravedlnosti spojené s policejním rasismem, ale obnovení pořádku. Jeho krátká řeč před washingtonským kostelem svatého Jana už vůbec nezmiňovala příčiny nepokojů, možnosti další nápravy nespravedlností nebo policejní reformy.Čtěte také
S biblí v ruce mluvil o právech zákona dbalých občanů, a nutnosti chránit je třeba i povoláním armády do ulic. On sám tak ve federálně spravovaném Washingtonu už tak částečně udělal, a varoval guvernéry států, že pokud oni sami nejsou připraveni rázně nastolit zákon, vyšle do jejich měst vojáky i přes jejich nesouhlas.
Jistota místo zhojení
Mluvil přitom k těm Američanům, kteří jsou v tuto chvíli více než rasismem pobouřeni rozvratem, který řadu měst postihl, anebo i vylekáni snadností, s jakou se řád rozpadl. To je zas jejich pohled na skvrny pomyslného Rorschachova testu.
Čtěte také
Těžko si odmyslet skutečnost, že je pár měsíců před volbami. Trump v posledních týdnech ztratil výhodu, kterou má úřadující prezident i ekonomické úspěchy, které se rozpadly v souvislosti s koronakrizí. Jeho poslední záchranou je pocit části Američanů, že teď potřebují hlavně prezidenta ukázňovatele, nikoli prezidenta hojitele.
Trump se během koronavirové krize příliš nevyznamenal, ale pořád se ještě může úspěšně převyprávět jako muž do divokých časů. Tím spíše, že jeho chudší bílí voliči žijí na venkově, zatímco černí i bílí demonstranti ve velkých městech k jeho příznivcům stejně nepatří.
Čtěte také
Trumpovo varování, že použije zákon z roku 1807, který umožňuje nasadit armádu proti vlastním občanům, není zas tak exotické, jak to někdy ve zpravodajství vypadá. Za poslední dvě staletí ho prezidenti použili opakovaně, ve více než polovině případů se tak dělo právě v souvislosti s rasovou otázkou, i když ve velmi různých podobách.
Například v roce 1831 proti povstalým otrokům, ale v roce 1871 proti Ku Klux Klanu. Na přelomu 50. a 60. let dvakrát na ochranu černých studentů, kteří nastoupili do dosud bílých škol. Od té doby však už s jednou výjimkou vždy jen při rasových bouřích – naposledy v roce 1992 v Los Angeles při podobných nepokojích, jaké zažívá Amerika dnes.
Zelené paradoxy
Obraz armády, která je nasazena proti vlastním občanům, je ovšem v každém případě tíživý a vlastně obsahuje řadu smutných paradoxů.
Čtěte také
Jedním z nich je, že americká armáda je místem, v němž se setkávají obě skupiny, které dnes jakoby stojí proti sobě – chudší bílí obyvatelé amerického venkova, a neprivilegovaní Afroameričané z velkých měst. Černoši se přitom stávají vojáky častěji než většina jiných komunit, i když si obvykle nevybírají bojové jednotky.
Do armády nastupují proto, že je to instituce založená na zásluhách a je tedy relativně rasově rovnostářská. Obvykle nehodlají strávit v uniformě celý život, ale považují ji za dobrý start do pozdějšího profesionálního života. Teď by teoreticky mohli být nasazeni proti demonstrantům, kteří – alespoň někteří z nich – bojují za jejich větší rovnost.
Jiný paradox souvisí s tím, že Američané mají k armádě komplikovaný vztah. Jeden proud americké tradice se dívá na vládu i na armádu s nedůvěrou, a vůbec nejostražitěji sleduje vládu, která udržuje silnou stálou armádu. Mnozí z Trumpových voličů patří k tomuto proudu amerického myšlení. Naopak se rádi odvolávají na své právo držet zbraň a – slovy druhého dodatku ústavy – vytvářet „občanské milice“, právě na obranu před příliš roztahovačným státem.
Tím největším paradoxem je ale samozřejmě skutečnost, že proti Trumpovu varování před nasazením vojáků se nejhlasitěji ozývají důstojníci a lidé spojení s armádou. Nejen Trumpův bývalý ministr obrany Jim Mattis, ale i ten současný, Mark Esper. I on nezvykle otevřeně vyjádřil nesouhlas s aktivací zákona proti vzpouře – přestože je stále ještě ve funkci a podle právníků má prezident na takový krok právo. Letošní červen se pravděpodobně dostane do učebnic americké historie.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
