Jan Fingerland: Malá Sýrie v malém Bulharsku

A je komu pomáhat. Ještě minulý rok přicházela do Bulharska asi tisícovka uprchlíků ročně. Letos to bude více než desetkrát tolik. Mnozí z nich pocházejí ze Sýrie, odkud se přes Turecko snaží dostat do Evropy. Poté, co Řecko vybudovalo na hranici s Tureckem v nejcitlivější oblasti plot, přesunul se hlavní proud uprchlíků do sedmimilionového Bulharska.

Mnozí z nich netušili, že skončí v nejchudší zemi Evropské unie, která má omezené ubytovací kapacity, malé zkušenosti se zvládáním náporu azylantů a mnoho vlastních problémů. Výsledkem je, že spokojen není nikdo, vláda, uprchlíci ani obyčejní Bulhaři.

Uprchlíci si stěžují na velmi špatné materiální podmínky. Jsou ubytováni v přeplněných a nevytápěných objektech nebo dokonce bydlí ve stanech. Spí na špinavých matracích a dostávají jen lehké přikrývky, jedna toaleta připadá na desítky lidí. Naopak si stěžují na drsné zacházení ze strany ostrahy a nemožnost se volně pohybovat.

To je často vše, co dostanou od státu. Jídlo jim přiváží Červený kříž, lékařské ošetření sofijská židovská obec a další pomoc dostávají od soukromých bulharských dárců nebo tamní muslimské komunity. Někteří z uprchlíků zahájili proti své situaci protestní hladovku a sní o tom, že se dostanou dále do Evropy, nejlépe do Německa nebo ještě dále na sever, kde žijí jejich příbuzní. Zmíněná hotelová akce, kterou zorganizovali boxer Holyfield a mecenáš Barry, tedy nic zásadního změnit nemůže – jen dát lidem naději a upozornit na problém, který je mnohem rozsáhlejší.

Bulharská vláda se na věc dívá z opačného konce. Teprve v těchto dnech se dočkala příslibu organizační a finanční pomoci od Evropské unie. O tu se musela utkat s dalšími zeměmi, kam míří příliv uprchlíků, jako je Itálie nebo Malta. Bulharské orgány také tvrdí, že až dvě pětiny žadatelů o azyl nepocházejí z válečných oblastí a jsou to tedy jen ekonomičtí migranti. Řada z nich se zbavila dokumentů, takže je velmi těžké určit, kdo a odkud jsou – místo toho jen zahlcují už tak neefektivní systém.

Část uprchlíků se pokusila ubytovat v soukromí mimo tábory, ale poté, co jim dojdou peníze, končí bez přístřeší. Pohyb cizinců vyvolává u Bulharů, už tak sužovaných jinými potížemi, značnou nervozitu. Zvýšil se počet konfliktů, při kterých cizinec zaútočil na Bulhara, ale také vzrostlo množství rasistických incidentů. Například začátkem listopadu v Sofii jeden Alžířan zranil nožem prodavačku, což vyvolalo demonstrace nacionalistů a bouřlivou kampaň proti imigrantům. Této otázky se chytila jak opozice, tak i extremisté z organizace Ataka.

Situace je tedy velmi vážná z hlediska všech zúčastněných, přitom se ovšem dal příliv uprchlíků očekávat. Ze Sýrie utekly nejméně dvě miliony lidí, kteří pobývají zejména v Jordánsku, Libanonu a Turecku, přičemž bylo jasné, že alespoň část z nich se bude snažit dostat dál do Evropy – to se týká například syrských Kurdů, kteří Turecko nevnímají coby zrovna nejlákavějšího hostitele.

Ovšem Evropané a jejich lídři se raději dívají stranou a sní, že prchající lidé zůstanou, kde jsou – po celém kontinentu už tak rostou xenofobní nálady a málokterý politik má chuť jít proti proudu. Po Řecku, které postavilo na hranicích s Tureckem protiuprchlickou bariéru, nyní plot v horách v oblasti pašeráckých stezek buduje i Bulharsko.

To povede k tomu, že se problém zase přesune jinam, tentokrát pravděpodobně na moře. Dá se tedy očekávat, že neštěstí, jako to, při kterém se nedávno u italské Lampedusy utopilo přes tři sta lidí, se budou opakovat i v této části Evropy. Tomu nezabrání ani supertěžká váha Evandera Holyfielda.