Jan Fingerland: Korejská krize na dálkové trati

5. duben 2013

Děkujeme, odejděte, tak by se dal stručně vyložit pokyn, který dala severokorejská vláda zahraničním diplomatům. Pchjongjang to vyjádřil diplomaticky, když vyzval ostatní země, aby „zvážily evakuaci svých zaměstnanců“.

Podobné doporučení dostal také český velvyslanec. Výzva se týkala i Ruska a dalších velmocí. KLDR tak zdánlivě činí v souladu s Vídeňskou konvencí, podle které je třeba před válkou umožnit diplomatům odjet ze země. Přeloženo do jazyka současné reality, Severní Korea se zřejmě snaží vyvolat dojem, že válka je reálná. Potíž je, že diplomaté - alespoň zatím - z Pchjongjangu neodjíždějí a tak vlastně dávají najevo, co si myslí o rizicích současné situace.

Situace je sice vážná, ale zatím zůstává pod kontrolou. A hlavně je všem účastníkům dobře známá, protože má řadu precedentů. Severokorejský režim vyvolává slovní konfrontace opakovaně a občas zařinčí zbraněmi. Tentokrát je situace přece jen jiná proto, že se sešlo několik faktorů zároveň, jako je jihokorejsko-americké cvičení; nastoupení nové jihokorejské prezidentky, kterou chce Pchjongjang zřejmě otestovat; sankce OSN za nedávnou jadernou zkoušku a několik dalších okolností. Přes to všechno se s převržením kocábky příměří nepočítá.

Podívejme se však na celou záležitost z opačné strany, tedy na případná rizika. KLDR má k dispozici více než milion vojáků, byť jde o armádu špatně živenou, nemotivovanou a zastaralou. Pokud by došlo ke konvenční válce, Korejská republika by pravděpodobně takovou situaci zvládla převážně sama, hlavním rizikem by pro ni byly ekonomické důsledky. Je však zároveň nutné zdůraznit, že Severní Korea je stát, který je ochoten jít i v konvenčních střetech velmi daleko, jak se ukázalo při dvou incidentech z roku 2010, kdy Severokorejci potopili jihokorejskou loď a ostřelovali jihokorejský ostrůvek.

Hlavně se však hovoří o jaderných zbraních a raketách. Odhaduje se, že v současnosti disponuje Severní Korea dvaceti až čtyřiceti kilogramy plutonia, což by stačilo na čtyři až osm bomb, pokud ovšem Pchjongjang při únorové zkoušce část tohoto plutonia nespotřeboval. Severní Korea krom toho oznámila, že obnoví činnost jaderného reaktoru v Jongbjonu, tedy toho zařízení, které Severní Korea nechala vypnout v rámci svých dřívějších ústupků. Jeho uvedení do provozu by však podle odborníků trvalo řadu měsíců a pak během dalšího roku by bylo možné vyrobit štěpný materiál na jednu jadernou bombu.

Severní Korea má také k dispozici rakety středního a dlouhého doletu. Rodong a Taepodong by spolehlivě zasáhly jih poloostrova a Japonsko. Krom toho jen v Jižní Koreji a Japonsku je několik desítek tisíc amerických vojáků. Střela Taepodong 2 má údajně dosáhnout až k Aljašce, i když panují pochybnosti o její přesnosti. V prosinci Severokorejci vyzkoušeli třístupňovou kosmickou raketu, která by mohla být základem pro další typ, ale ten jistě zatím není vojensky použitelný.

To, co je možná vůbec nejvýznamnějším faktorem, je relativně nový vládce Severní Koreje, Kim Čong-un. Představitel třetí generace Kimů se k moci dostal po nečekané smrti svého otce koncem roku 2011. Zatím je pro odborníky záhadou, má například překvapivou chuť vyvolávat napětí. Ani teď nejde o jeho první mezinárodní krizi, i když tentokrát zašel nejdál. Jeho motivací může být upevňování pozic v politickém systému plném sedmdesátiletých generálů; pokus zaměstnat společnost válečnými přípravami; ale také může jít o přípravu na nějakou velkou mezinárodní dohodu, kterou se Západem nebo Čínou potajmu chystá.

Může to ale také být velká chyba Kima nejmladšího, protože tentokrát se Čína zdá být severokorejským postupem rozladěna. V Pekingu by mohli dojít k závěru, že Severní Korea se už příliš vymyká z kontroly. Číně se sice neklid v oblasti zatím hodil, ale čínští politici vědí, že vydělají i na pacifikaci Koreje a dokonce i případném smíření obou korejských států. Snížilo by to význam Ameriky pro Jižní Koreu a Japonsko, a vyhovovalo by to novému čínskému sebepojetí poklidné velmoci a rozhodčího sporů. Stejně daleko hledí i další účastníci této hry, jako jsou zejména Američané. Nejde totiž o boxerský mač na jedno kolo, ale dálkovou trasu pro železné muže.

Spustit audio