Jan Fingerland: Konzervativci se pokouší neprohrát své vítězství
Pro britské konzervativce je vítězství ve čtvrtečních volbách jaksi povinné. Míří tedy pravděpodobně k výhře, ale současně si jí nemohou být vůbec jisti.
Čtěte také
K paradoxům předvolební Británie patří, že příznivci labouristů i konzervativců jsou poněkud nešťastní z toho, kdo stanul v čele jejich oblíbených stran. Platí to i pro Borise Johnsona, který neproslul pracovitostí, pravdomluvností ani spolehlivostí. Řízením osudu se dostal do čela strany v kritickém okamžiku a nyní ji pravděpodobně vede k úspěchu.
Konzervativní strana – a konzervativní kabinet – se v poslední době posunuly od tradičního konzervatismu k nacionalističtějšímu a populističtějšímu stylu. Sám Johnson se trochu stylizuje do role Churchillova pokračovatele, tvůrci jakéhosi lidového konzervatismu byli spíše Disraeli a v nedávnější době Thatcherová.
Na nákupu voličů
Johnsonova vláda, ve snaze kontrovat labouristům, například opustila dosavadní rétoriku vyrovnaného hospodaření a slíbila velké výdaje v řadě oblastí, a to i za cenu zadlužování. Právě labouristé se totiž snaží získat voliče na nové přerozdělení bohatství, naopak konzervativci si dělají naděje, že získají část labouristických voličů právě politikou veřejných výdajů.
Čtěte také
Důležitým tématem debat byl osud NHS, britského systému veřejné zdravotní péče, který je sice dostupný, ale neslouží zrovna dokonale. Johnson si například moc neposloužil, když se zprvu odmítl podívat na fotografii chlapce s podezřením na zápal plic, který si v nemocnici v Leedsu musel lehnout na podlahu.
Konzervativci totiž čelí výtkám mířícím proti škrtům v oblasti zdravotnictví. Labouristé navíc tvrdí, že Británie za dojednání obchodních dohod s USA slíbila přístup americkým investorům do NHS – což ovšem konzervativci popírají.
Labouristé se dokonce snaží porazit Borise Johnsona v jeho vlastním obvodu v Uxbridge, kam ho konzervativní strana před několika lety „vysadila“ s tím, že jde o bezpečný okrsek. Johnsona nyní dohání skutečnost, že se o své potenciální voliče nikdy nezajímal. Také jeho výkony v debatách podle pozorovatelů nebyly přesvědčivé, například když se po nedávném teroristickém útoku v Londýně snažil svalit vinu na opozici.
Borisova klika
Johnson má však také v řadě ohledů štěstí. Podařilo se mu vytvořit dojem, že hlasovat pro konzervativce znamená zajistit odchod z Evropské unie k poslednímu lednu, a zřejmě se mu povede získat hlasy těch, kteří dříve volili probrexitovou stranu UKIP.
Čtěte také
Část jejích kandidátů dokonce zastavila kampaň a doporučila svým příznivcům volit konzervativní uchazeče.
Sám Nigel Farage se s konzervativci odmítl dohodnout na spolupráci, ale současně se snaží na sebe strhnout hlasy labouristických příznivců brexitu v obvodech, které v referendu hlasovaly pro odchod – labouristé doplácejí na své nejasné postoje ve věci odchodu z Unie.
Naopak labouristé odmítli dohodu s liberálními demokraty na tom, že si nebudou v některých obvodech konkurovat, a trvali na tom, že nasadí své kandidáty všude – teď na to mohou doplatit.
Obecně má Johnson štěstí, že v čele Labour Party stanul Jeremy Corbyn, podle průzkumů historicky zřejmě vůbec nejméně důvěryhodný předseda této strany.
Podle průzkumů veřejného mínění labouristé mírně stahují náskok konzervativců, ale celkový obrázek je složitější. Obě hlavní strany rostly na úkor hlasů pro menší strany.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
