Jan Fingerland: Když Turecko střílí, Aliance pláče

Podle Ankary Rusové porušili vzdušný prostor Turecka a navíc byli před střelbou varováni.
Podle Ankary Rusové porušili vzdušný prostor Turecka a navíc byli před střelbou varováni.
Ne každá kaše se jí tak horká, jak se uvaří, ale ta, kterou si navařili Turci s Rusy, nějak ne a ne chladnout. Podle výroků nejvyšších představitelů by se dokonce dalo soudit, že teplota stoupá.

Ani jedna ze zúčastněných zemí nechce příliš ustoupit. Moskva trvá na tom, že její bombardér byl nad syrským územím, nebyl varován a prý byl bezbranný“. Podle Ankary Rusové porušili vzdušný prostor Turecka a navíc byli před střelbou varováni.

Rusko situaci napíná tím, že k dosavadním sankčním opatřením přidává další a žádá omluvu. Prezident Putin se zachoval dosti nediplomaticky, když odmítl přijmout telefonát prezidenta Erdoğana a poté se během klimatických jednání v Paříži odmítl se svým tureckým kolegou osobně setkat.

Spor tedy narůstá a v posledních 24 hodinách povyrostl ještě o další patro. Putin v Paříži v pondělí prohlásil, že turecký krok byl ve skutečnosti motivován snahou zakrýt skutečnost, že Turecko obchoduje s Islámským státem. Má jít konkrétně o ropu.

Čtěte také

Skutečnost, že Turecko zřejmě ropu od islámských extremistů kupuje, se přetřásá už nějakou dobu. Potíž je, že se taková věc těžko dokazuje a především – v politice a diplomacii se určité věci neříkají, i když mohou být pravda. Slovo je totiž v politice, a ostatně nejen v ní, také druh činu.

Hráč Erdoğan tuto výzvu přijal a pokračuje ve vršení nebezpečné stavby výroků, které se špatně berou zpátky. Pokud se prý Putinova slova prokážou, turecký prezident hodlá odstoupit. Samozřejmě nikdo nečeká, že by Erdoğan odstoupil, ale jakoby tím řekl, že má odstoupit Putin, pokud důkaz nepřinese.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan

Rusko působí dojmem, že se trestáním Turecka zatím nenabažilo. Moskva nepřijala například šanci na uvolnění situace, když odmítla vyjádření tureckého letectva, že pokud by jeho piloti věděli, že mají před sebou ruské letadlo, byli by na něj nestříleli.

Turecká odpověď má zatím dvě tváře. Tu Erdoğanovu neústupnou, přičemž svou roli hraje i osobnost tureckého prezidenta, jenž nevěří, že by mohl udělat chybu nebo se měl za něco omlouvat.

Čtěte také

Vstřícné kroky jsou proto hlavně na premiéru Ahmetu Davutoğluovi. Ten již prohlásil, že by byl radši, kdyby k věci nikdy nedošlo a také vyzval k vytvoření komunikačního kanálu, jenž by opakování podobné situace zamezil. Celá záležitost však není omezena na rusko-turecké napětí.

Do věci je zatažena i Severoatlantická aliance, která chtíc nechtíc musí nějak podpořit členské Turecko. Na úterním jednání ministrů zahraničí v alianční centrále například generální tajemník Jens Stoltenberg potvrdil, že NATO stojí za Tureckem. Také Obama zopakoval, že Spojené státy podporují právo Turecka na obranu.

Prezident Turecka Recep Tayyip Erdogan a prezident USA Barack Obama

Aliance neskrývá znepokojení z čím dál agilnějšího jednání Ruska, a to nejen na syrsko-tureckých hranicích. Příliš skrývaná ale není ani frustrace Aliance z Turecka, které opakovaně vtahuje ostatní spojence do řešení svých problémů, a dokonce je v jistém ohledu využívá pro cíle, s nimiž NATO vysloveně nesouhlasí.

Během dnů, kdy byl svět soustředěn na spor o sestřelený ruský letoun, pokračovala turecká operace proti Kurdům na východě Turecka, turecká policie zatkla dva významné novináře, kteří informovali o kontaktech tajné služby s Islámským státem a zažila záhadnou smrt právníka Tahira Elçiho, který patřil ke kritikům vlády AKP.

O tureckém jednání ohledně mas uprchlíků směřujících před Turecko do Evropy ani nemluvě. Dalo by se říci: ještě jednoho takového spojence, a jsme ztraceni.