Jan Fingerland: Kdy zkolabuje syrská ekonomika?

V zásadě existují dva názory. Ti, kdo očekávají kolaps, a nebo alespoň zmírnění syrských vládních postojů, upozorňují na několik zřejmých skutečností. Sýrie už dlouho nefunguje jako standardní ekonomika. Řada výrobců musela omezit svou produkci, mají obtíže s vývozem i se získáváním investic. To znamená, že se prudce snížily příjmy vlády a zároveň s tím nezaměstnanost.

Sýrie také přišla o příjmy z vývozu ropy, jejichž zdroje leží na severovýchodě země. Část těchto zdrojů mají v rukou kurdské síly, případně o ně bojují islamisté. Nemluvě o tom, že komunikace a cestování uvnitř Sýrie jsou velmi ztíženy.

Sýrie také zažila jednu z největších neúrod v novodobých dějinách. To mimo jiné zvýšilo cenu potravin, za které syrské domácnosti utrácejí až 80 procent svých příjmů. Vláda musí nedostatek těchto potravin na trhu nahrazovat dovozem, což je vzhledem k mezinárodním sankcím obtížné, i když konkrétně na nákup potravin Západ uvolňuje peníze vázané na zmrazených účtech syrských úřadů. Sýrie také pochopitelně přišla o rezervy v tvrdých měnách, které vynakládá na pokrytí dovozu – ty poklesly na méně než čtvrtinu.

Prudce se rozvíjí černý trh, protože řada velkých firem se kvůli vysokému riziku stáhla a místo nich nastoupily menší méně průhledné podniky. Ty si přiráží k ceně svou rizikovou prémii a tím přispívají ke zvyšování cen a znehodnocení měny. To ovšem dále zdražuje veškerý dovoz, na kterém je nyní Sýrie závislá.

Jsou ale také experti, kteří vidí Asadovy vyhlídky růžověji. Sice je nepravděpodobné, že by režim znovu mohl ovládnout znovu celou zemi, jeho vojenské přežití v západní části Sýrie však už považují za pravděpodobné. S tím souvisí i ekonomické přežití, které mu zajišťuje zejména pomoc z Íránu, ale částečně také Ruska a možná i Číny.

Asadovi v roce neúrody paradoxně pomáhá i to, že rozsáhlé oblasti země neovládá. Znamená to totiž, že jejich výživu mají na triku povstalecké struktury – celkově se jedná o miliony lidí. Další žijí díky pomoci Světového potravinového fondu, už nyní jich jsou miliony a jejich počet rychle roste. Náklady na tuto pomoc se pohybují v desítkách milionů dolarů týdně a stále rostou.

I sám režim se cítí ekonomicky sebejistě, o čemž vypovídají zahraniční obchodníci s obilím – ti tvrdí, že státní nákupčí se chovají, jako by válka nebyla a žádají podmínky srovnatelné s dobou, kdy prodávat zboží do Sýrie nepřinášelo velké riziko – například obchodníci mají nejdříve složit finanční jistinu, než budou moci do Sýrie dodat své zboží.

Velkou otázkou zůstává, jaké jsou perspektivy Sýrie po případné válce. Černý trh, síť zprostředkovatelů a noví zbohatlíci, kteří dokázali využít situace, se budou velmi těžko odstraňovat ze scény a mohou sehrát svou vlastní úlohu při příštím rozdávání karet. Totéž platí i v případě ropného průmyslu, kde jak ukazuje i případ Iráku, Íránu a Libye, trvá mnoho let, než se napraví škody, nejen ty technické, ale i odstranění sítí, které se vyvinuly kolem černého a pololegálního prodeje.

Navíc podstatná část obchodní výměny se realizovala se státy Arabského poloostrova, jejichž vlády ovšem nyní považují Asada za svého nepřítele. Tyto státy by nepochybně přispěchaly na pomoc, kdyby se v Sýrii podařilo nastolit sunnitsko-islamistickou vládu. To však není pravděpodobné, protože režim je příliš silný na prohru a opozice příliš roztříštěná na výhru. Pravděpodobné je tedy pokračování války, které není dobrou zprávou pro tamní ekonomiku v žádném ohledu.