Jan Fingerland: Kdo nemá Trumpa, musí vzít Ryana

26. březen 2018
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Premiér v demisi Andrej Babiš se setkal s šéfem Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu Paulem Ryanem

I v diplomacii platí, že důležité nejsou jen věci, které se stanou, ale i ty, které se nestanou. Příkladem může být nezájem nejvyšších amerických představitelů o návštěvu České republiky.

Skutečnost, že od poslední návštěvy amerického prezidenta u nás uplynulo osm let, lze vykládat dvojím způsobem. Pozitivně, tedy že nejsou žádné skutečné problémy, které bychom museli na bilaterální úrovni řešit, že se tu neodehrává konflikt, jehož konec by americká návštěva vyjednávala a podobně.

Sklenice ale také může být napůl prázdná a je pravda, že Donald Trump nemá moc dobrých důvodů sem přijet, odmyslíme-li si fakt, že jeho děti z manželství s Ivanou Trumpovou jsou vlastně napůl Češi.

Dvojsečné pocty

Dokonce i ty minulé prezidentské cesty v pohavlovském období byly tak trochu s otazníky. Například naposledy u nás byl Obama, který ovšem nepřijel za námi, ale spíše k nám, aby tu podepsal dohodu s Ruskem - skoro jako kdyby se Praha nacházela kdesi na neutrálním území mezi oběma velmocemi. Neboli: šlo o poctu velmi dvojsečnou.

Donald Trump v říjnu 2016

V tomto světle je asi dobré vnímat i - v éře prezidenta Trumpa - zatím nejvýše postavenou americkou návštěvu Česka. Do Prahy přiletěl Paul Ryan, předseda Sněmovny reprezentantů, sice nikoli představitel výkonné moci, ale teoreticky třetí nejvyšší ústavní činitel Spojených států.

Příznačné je, že Ryan dorazil na – přinejmenším formálně – soukromou návštěvu, protože současný americký velvyslanec v Praze Stephen King je jeho dlouholetý osobní přítel. Dorazil i s rodinou a má z velké části svůj vlastní, nepolitický program.

Jeho cesta je ale jaksi hybridní, protože Ryan vystoupí před oběma komorami českého parlamentu a již se setkal s českým předsedou vlády Babišem. Jde tu o oboustranné splnění diplomatické slušnosti, protože jinak opravdu není mnoho témat, vždyť jsme z hlediska Ameriky bezproblémoví, zároveň nezajímaví a navíc ani u nich nenakupujeme zbraně.

Co uděláme pro sebe

Paul Ryan, předseda Sněmovny reprezentantů dorazil na soukromou návštěvu Prahy, současný americký velvyslanec v Praze je jeho dlouholetý osobní přítel

Svůj úkol splnil i Andrej Babiš tím, že se s Ryanem setkal. Babiš se v poslední době až překvapivě hlásí k atlantismu a našim západním vazbám, nyní dokonce podpořil vyhoštění ruských rozvědčíků – pardon, diplomatů – z Prahy na znamení solidarity s Británií.

Nepochybně tím sledoval i své vlastní zájmy, jako je převzetí části agendy liberální pravice, nebo se mu líbí vystupovat po boku důležitých lidí planety. Ale objektivně platí, že z hlediska českých zájmů jednal nejlépe, jak mohl. Jistě by bylo krásné, kdyby Ryana přivítal na Hradě i prezident, a to i kdyby neměl nic konkrétního na srdci.

Nyní je pravděpodobné, že pokud se něco zásadního nezmění, Trump už v tomto volebním období Zemana do Bílého domu nepozve a zřejmě sem ani nedorazí. Přitom už mezitím stačil navštívit i některé z našich sousedů a dokonce dvakrát zavítal do Itálie. Při té příležitosti zavítal i do Vatikánu v rámci řetězové návštěvy Saúdské Arábie, Jeruzaléma a Říma – prostě má rád symbolicky závažné destinace.

I proto dorazí za pár týdnů už podruhé do Izraele. Tentokrát to bude při příležitosti 70. výročí vzniku tohoto státu v roce 1948, a to přesto, že tehdy Amerika mezi jeho prvořadé spojence nepatřila.

Jan Fingerland

Za půl roku oslaví Československo dokonce 100. výročí svého zřízení. Diplomatickým kmotrem české samostatnosti byl americký prezident Wilson. Přijede při té příležitosti z Ameriky někdo k nám - aspoň na soukromou návštěvu? Co pro to můžeme udělat my? A záleží to jen na nás? Pro letošek máme jistého alespoň Paula Ryana.

autor: fgl
Spustit audio