Jan Fingerland: Kam zmizel Harírí aneb Rodící se válečný konflikt

13. listopad 2017
Libanonský premiér Saad Harírí se ozval z návštěvy v Saúdské Arábii. V televizní nahrávce oznámil svou rezignaci a hovořil o ohrožení svého života

Libanon řeší zvláštní problém. Jeho premiér zmizel, pak se objevil v jiné zemi, odkud podal rezignaci. Teď říká, že se vrátí domů. Problém, který za jeho zmizením i rezignací stojí, tím ale smazán není.

Poslední dějství i jinak podivuhodné libanonské politiky se začalo odehrávat o minulém víkendu, kdy se premiér Saad Harírí ozval z návštěvy v Saúdské Arábii. V televizní nahrávce oznámil svou rezignaci a hovořil o ohrožení svého života.

Jak poukazovali jeho kritici, o rezignaci před odletem nemluvil a navíc je velmi neobvyklé takto odcházet z pozice premiéra, byť velmi malé země. Objevily se spekulace o tom, že Harírí je v Saúdské Arábii v domácím vězení a k nezvyklému kroku byl donucen.

Návrat ztraceného syna

Následně ze Saúdské Arábie poskytl rozhovor libanonské televizní stanici spojené s jeho politickým hnutím. Oproti bojovně vyznívající rezignační nahrávce působil tentokrát unaveně až zastrašeně. Během rozhovoru vypil několik sklenic vody a na otázku, proč nekomunikuje s Libanonem odpověděl, že je v přemýšlivé náladě.

Libanonský premiér Saad Harírí

Třetí dějství se odehrává nyní. Saad Harírí oznámil, že se již brzy vrátí do Libanonu. Mimo jiné proto, aby mohl podat demisi osobně do rukou prezidenta. Ten jí s odvoláním na ústavu odmítl převzít jinak, i když zároveň platí, že prezident Aún nepatří k premiérovým spojencům a nemá důvod mu vycházet jakkoli vstříc.

Není jisté, zda Harírího návrat do vlasti něco zásadního objasní, například okolnosti, za kterých se rozhodl rezignovat, a jakou roli v tom hrála saúdská vláda. Mnohé je ale známo bez ohledu na to, co Harírí řekne nebo zatají.

Oprávněné obavy

Libanonský premiér Saad Harírí

Haríríové jsou významná libanonská rodina sunnitsko-muslimského vyznání. Jsou úzce spojeni s mnohem mocnější Saúdskou Arábií, rovněž sunnitskou zemí, zároveň jsou představiteli relativně umírněné a prozápadní politiky. Saadův otec Rafík Harírí byl velmi významným a vlivným politikem. Zahynul v roce 2005 při atentátu, který s nejvyšší pravděpodobností spáchali příslušníci libanonského šíitského hnutí Hizballáh na pokyn ze Sýrie nebo Íránu.

Rafík Harírí byl totiž mimo jiné politikem, který se snažil ukončit syrskou, a zprostředkovaně íránskou okupaci Libanonu. To se podařilo jen částečně a Saad Harírí musel spolknout hořkou pilulku, když zasedl v jedné vládě za stůl s hnutím Hizballáh, tedy vrahy jeho otce.

Boj bez rukavic

Situace se po dvanácti letech vrací v nové podobě. Tuto situaci přivodila syrská občanská válka. V ní nakonec vítězí prezident Bašár Asad, ovšem jen za pomocí libanonského šíitského hnutí Hizballáh a íránské vojenské podpory. Výsledkem je ještě větší ovládnutí nejen Sýrie, ale i Libanonu íránskými a proíránskými silami, jako je Hizballáh.

Libanon je vlastně jen jedním z bojišť sunnitsko-šíitské, ale částečně i arabsko-perské války, vedle dalších ohnisek v Iráku, Bahrajnu, Jemenu a jinde. A je také součástí regionálního konfliktu Saúdské Arábie – patrona Saada Harírího – a Íránu, který zas podporuje Hizballáh.

Jan Fingerland

V této válce, vedené nejen vojenskými prostředky, Írán jednoznačně vítězí. Zároveň ale Saúdská Arábie, zejména vlivem korunního prince Mohameda bin Salmána, zaujímá stále aktivnější a ostřejší postoj proti Teheránu a jeho spojencům. Jakási polointernace vlastního spojence Harírího vlastně ani není vyloučená.

V oblasti mezi Středozemím a Íránem se v každém případě odehrává střet, který rozhodne o tom, jak bude toto teritorium vypadat v příští generaci. Věci jsou teď tvárné a kdo si co urve teď, to bude mít i za deset, dvacet nebo sto let.