Jan Fingerland: Kam s nimi aneb Co s křesťany z Blízkého východu?

Blízkovýchodní křesťané zřejmě budou v následujících měsících a letech představovat stále větší část uprchlíků, kteří odcházejí na Západ. Ilustrační foto
Blízkovýchodní křesťané zřejmě budou v následujících měsících a letech představovat stále větší část uprchlíků, kteří odcházejí na Západ. Ilustrační foto

O tom, že na Blízkém východě žijí nějací křesťané, se v západních médiích obvykle píše tehdy, když jich je zas o něco míň, protože se stanou terčem násilí. V poslední době se o nich začíná mluvit i v jiné souvislosti.

Blízkovýchodní křesťané totiž zřejmě budou v následujících měsících a letech představovat stále větší část uprchlíků, kteří odcházejí na Západ. Proč právě teď? Důvodů je hned několik.

Ten hlavní spočívá v tom, že perzekuce křesťanů zejména ze strany muslimských extremistů stále zesiluje. Nového vrcholu v tomto smyslu dosáhly činy Islámského státu, který v posledním roce obsadil nová území v severním Iráku a v Sýrii.

To, co bude v blízké budoucnosti hrát stále větší úlohu, je skutečnost, že i tam, kde se podaří Islámský stát zatlačit zpátky, není pro křesťany život lehký anebo možný.

Připomeňme, že obvykle jde o asyrské, syrské a chaldejské křesťany, tedy skupiny, které na Blízkém východě žily vedle svých muslimských sousedů staletí, přísně vzato byli na místě ještě před tím, než z jihu dorazil islám.

Čtěte také

Na řadě míst se už stalo, že se křesťané vraceli do zbouraných a vlastně neobyvatelných vesnic, případně nemohli obnovit původní život, protože byly zničeny hospodářské a obchodní struktury, na nichž stálo jejich živobytí. Především se ale už málokdy cítí bezpečně.

K rychlému odchodu křesťanů přispívá i to, že mají v průměru lepší vzdělání než jejich okolí, snáze se zorientují, případně už mají v Evropě a Americe příbuzné z předchozích dob.

Křesťanství není rozhodujícím faktorem k udělení azylu a kancléřka Angela Merkelová minulý týden zopakovala, že „do Německa patří i islám“

To, co je jisté, je skutečnost, že řada blízkovýchodních křesťanů rezignovala na myšlenku vytrvat tam, kde žily generace jejich předků.

Otázkou situace křesťanů a jejich hrozící genocidy se v úterý v podvečer v kulturním centru při klášteře svatého Jiljí v Praze dokonce zabývala minikonference organizovaná Křesťanskou mezinárodní solidaritou a Občanským institutem.

Česká republika se v souvislosti s uprchlíky zatím v evropském kontextu zatím příliš neprofilovala, ale ze strany některých politiků se ozvaly hlasy o tom, že by pro Čechy, podobně jako pro Slováky nebo Maďary, bylo snazší přijmout uprchlíky křesťanského vyznání než muslimy.

Podobné stanovisko zaujala i Česká biskupská konference, která ale vyzvala farnosti, aby se do pomoci uprchlíkům zapojily. Dělení uprchlíků podle vyznání je v evropském kontextu považováno za diskriminační.

Čtěte také

Mezi tím se ovšem objevila soukromá iniciativa Nadačního fondu Generace 21. Její ředitel Jan Talafant chce zachránit 152 křesťanských uprchlíků z Iráku tím, že je převeze do České republiky a pomůže jim zde založit novou existenci.

Podle Generace 21 jde o lidi bezprostředně ohrožené na životě, a jde prý také uprchlíky, kteří hodlají v České republice žít – a nikoli například hned dorazit do Německa.

náboženství

Jde o operaci, která možná vyvolá debatu, která v české společnosti vlastně chybí – zatím se vedou spíše monology.

Je důležité při tom upozornit, že jde o soukromou iniciativu, která prý s přímou pomocí vlády nepočítá, i když je těžké si představit, že by se mohla uskutečnit bez spolupráce s českým státem.

Proti činnosti nadace Generace 21, která se specificky zaměřuje na nemuslimské menšiny a zejména křesťany, může být vznesena řada námitek. Koordinátor projektu Jan Talafant přirovnává přesídlení iráckých křesťanů k jakési nové formě Schindlerova seznamu.

A je těžké něco namítat proti tvrzení, že Oskar Schindler, Nicholas Winton nebo další zachránci z dob druhé světové války byli soukromníci, a přece se s odstupem tří generací nezdá, že by to někomu vadilo.

Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.