Jan Fingerland: Jednooký drak aneb Budoucnost demokracie v Číně

Samospráva a občanské svobody se v těchto bývalých koloniích a nyní zvláštních správních oblastech Čínské lidové republiky, dostávají do nového ohrožení.

V pondělí se v Pekingu, více než 2000 kilometrů od Hongkongu, sešel k několikadennímu jednání stálý výbor Všečínského lidového shromáždění. Během následujících dní na uzavřeném zasedání rozhodne o osudu Hongkongu na mnoho let dopředu – a s ním možná i o osudu celé Číny.

Když se v roce 1997 Hongkong vrátil z britských do čínských rukou, zachoval Peking na tomto teritoriu velké množství svobod. Postaral se však o to, aby nejvyšší funkci převzali muži, kteří byli loajální centrální čínské vládě. Právě tato otázka je nyní zpátky na stole.

O příštím šéfovi hongkongské vlády by se mělo rozhodnout až v roce 2017, ale pravidla výběru mají být stanovena už teď. Peking by si rád zachoval plnou kontrolu nad výběrem této klíčové osoby, ovšem při zachování demokratických kulis.

Čtěte také

Příští premiéři tedy sice byli vybíráni při lidovém hlasování, ale jednotliví kandidáti by byli nejdříve schvalováni zvláštní komisí, jež by svým složením vyhovovala pekingské vládě.

V Hongkongu však mají jiné očekávání. Během letoška tam vyrostlo nové hnutí, které se snaží prosadit maximální demokratičnost rozhodování při obsazování veřejných funkcí. Letos v létě proto Hongkongem prošly možná až statisíce demonstrantů, aby dali najevo, že chtějí rozhodovat o svém osudu rozhodovat sami.

Hongkong|foto:Roman Chlupatý, Globe Reporter

Pro hnutí, které si dalo název Occupy Central, je prý kritickým bodem pravidlo, podle kterého by pro nominaci kandidáta bylo potřeba získat více než polovinu členů kontrolního výboru. To by totiž zajistilo naprostou kontrolu centrálních orgánů nad tím, kdo bude stát v čele hongkongské exekutivy.

V takovém případě by prý vůdcové hnutí Occupy Central poslali do ulic tisíce demonstrantů, kteří by obsadili podnikatelskou čtvrť, a zablokovali tak provoz celé oblasti. Je otázka, zda by na to přistoupili i ti, kdo jinak stojí za požadavky na větší demokratizaci – tíhnutí ke klidu a stabilitě je v Honkgkongu skoro stejně silné, jako v lidové Číně.

Velmi podobná situace je v o něco menším Macau, bývalé portugalské kolonii, která se do čínských rukou vrátila před patnácti lety. Tamní aktivisté v neděli spustili referendum, které má demonstrovat touhu obyvatel Macaa po zachování, případně rozšíření demokratických svobod.

Čtěte také

Několik dobrovolníků, kteří se na organizaci referenda podíleli, bylo zatčeno a čínské úřady samozřejmě výsledky tohoto referenda nehodlají brát na vědomí. Hlasování se mimo jiné mělo týkat toho, jak má být vybírán příští šéf vlády v Macau. Ten čerstvě zvolený byl – podobně jako v Hongkongu – de facto předvybrán v Pekingu.

Ovšem i v samotném Hongkongu je část podnikatelské elity nakloněná dobrým vztahům s čínskou vládou, a to i na úkor demokratických vymožeností. Propekingským silám se dokonce letos v srpnu podařilo uspořádat pochod, který měl neutralizovat dojem z předchozího prodemokratického shromáždění. Jak se později ukázalo, mnozí z demonstrantů se tohoto shromáždění účastnili za úplatu.

Logo|foto:Český rozhlas

Ze všeho nejvíce však do rukou Pekingu hraje skutečnost, že čínská vláda má čas. Tam, kde jiní počítají na roky, ona počítá na generace. Z dlouhodobého hlediska miliardová Čína nakonec sedmimilionový Hongkong stráví. Zůstává ovšem otázka, zda něco z hongkongské DNA přejde i do dědičné informace Číny.

Když se do čínské náruče Hongkong vracel, jeden z čínských představitelů na dotaz, co bude s tamní samosprávou a ekonomickými svobodami, tehdy odpověděl, že drak má dvě oči – chtěl tím poeticky naznačit, že se podaří udržet obě cesty. Podle posledního vývoje se zdá, že čínský drak o druhé, svobodné oko přijde, a to dobrovolně.