Jan Fingerland: Jaké jsou politické kořeny káhirské fotbalové tragédie?
Nedělní neštěstí u káhirského stadionu zdánlivě spadá jen do kategorie sportovních událostí. Ale protože se věc odehrávala v Egyptě, bližší pohled ukáže, že celá věc mohla mít mnohem hlubší politický původ.
Fotbal je vlastně skoro vždycky věc politická. Ovšem ve dvou druzích společností otázky kolem kopané dostávají obzvláště politický náboj – ve společnostech chudých a ve společnostech bez dostatečných demokratických mechanismů. Současný Egypt splňuje oba parametry vrchovatě.
Co se vlastně stalo? Při pokusu několika tisíc fanoušků týmu Zamalek dostat se navzdory zákazu na stadion vznikla strkanice, při které zahynulo kolem 20 lidí.
Podle policie a vedení klubu za neštěstí mohou fanoušci, zejména jejich tvrdé jádro, které se nechtělo smířit s omezeními, která v egyptském fotbale platí.
Na stadion se z bezpečnostních pouští jen pár tisíc diváků, i když jde o zlomek jeho kapacity. Ostatní zájemci jsou odkázáni na televizi.
Podle fanoušků Zamaleku ovšem šlo o záměrný masakr jejich tvrdého jádra. Mělo jít o pomstu těmto takzvaným „ultras“, kteří si říkají Bílí rytíři.
Vstup do stadionu byl prý pouhý den před nedělním utkáním vybaven novými mřížovými zábranami s ostnatým drátem. K panice prý ještě přispěla střelba do davu a použití silného slzného plynu.
Situace trochu připomíná přesně tři roky starý incident, při kterém na fanoušky káhirského klubu Al-Ahlí během hostování v Port Saídu zaútočili příznivci tamního klubu. Během rvaček zahynulo přes 70 lidí.
To, co se některým svědkům tehdejších událostí zdá dosud podezřelé, je podivná laxnost jinak velmi bdělých policistů. Panuje tedy podezření, že v Port Saidu nechali věcem volný průběh.
Proč by to měli dělat? Například proto, že klub Al Ahlí, ke kterému se hlásí mnoho lidí z chudých a nábožensky založených částí Káhiry, se zvláště silně angažoval během egyptské revoluce proti režimu Husního Mubáraka.
Policie, tradičně spojená se státní mocí, tedy v roce 2012 mohla nechat příznivce vzpurného klubu nechat záměrně masakrovat. V následném přelíčení totiž byly odsouzeny desítky příznivců domácího klubu v Port Saídu, ale ani jediný policista.
SC Zamalek, o který se jednalo tentokrát, má trochu jinou minulost a byl dříve považován spíše za klub, kterému fandí liberálněji založení Egypťané. Avšak právě takoví lidé jsou v opozici k novému režimu prezidenta Sísího.
Příznivci Zamaleku už dříve vyjadřovali nespokojenost s tím, že v čele klubu stanul Mortada Mansúr, člověk úzce spjatý s novými pořádky. Mansúr i jeho syn už se nechali slyšet, že krveprolití u stadionu bylo připraveno nepřáteli pořádku, kteří chtějí překazit březnové parlamentní volby.
V minulých týdnech se právě Mansúr snažil nechat „Bílé rytíře“ soudně zakázat s tím, že jde o teroristickou organizaci spjatou s Muslimským bratrstvem.
Přitom k takovému profilu se spíše hlásí přívrženci Ultras Nahdáví, kteří stáli za protesty v univerzitním prostředí. Mnohem blíže by k islamistům měli i nacionalisticky orientovaní příznivci lubu Al-Ahlí.
Bez ohledu na to, jaké ideologie vyznávají fanoušci jinak znepřátelených káhirských klubů Ahlí a Zamalek, jistě platí, že těchto lidí se egyptská vláda bojí.
Jak se ukázalo, generál (nyní prezident) Sísí pro nastolení autoritativního režimu namířeného proti islamistickému nebezpečí získal souhlas velké části veřejnosti.
Nikoli ovšem veřejnosti celé. Na palubě chybějí mladí lidé do 25 let, tedy ti, kteří tvoří skoro polovinu tamní společnosti.
Je také už nyní jasné, že těmto lidem vláda náhradou za čím dál hubenější demokratické svobody nenabídne nic jiného, zejména ne pracovní místa a perspektivu důstojného života. Nová vláda nedělá nic pro to, aby se v Egyptě věci hnuly kupředu alespoň v ekonomice.
Přitom právě ultras egyptských fotbalových klubů jsou postrachem tamní policie. Jde o mladíky, kteří jsou zoceleni mnoha bitkami a už to opakovaně ukázali. Také proto policie omezuje už několik let počet diváků na stadionech, což vedlo k nedělní skrumáži v Káhiře.
V létech před pádem prezidenta Mubáraka se přívrženci různých velkých klubů v určitých otázkách sjednotili, během revolučního mezidobí se jejich cesty rozešly, ale jak se zdá, nyní, tváří v tvář staronové politické elitě už opět nalezli společného nepřítele.
Jen tak mimochodem, čtvrté výročí revoluce připadá právě na tuto středu. Úřady ovšem s odvoláním na nedělní neštěstí opět zakázaly účast fanoušků na utkáních ve zbytku sezóny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
