Jan Fingerland: Jak Trump zajistil mír pro tuto dobu

Už je skoro nemožné udržet přehled, kdo kde stojí, kromě jednoho: Turecko dostalo, co chtělo.

Čtěte také

Jan Fingerland: Americká diplomacie pokusem a omylem

Dalekosáhlá rozhodnutí, i podivuhodné výroky, které vstoupí do dějin diplomatické komunikace, vyvrcholily cestou Trumpova viceprezidenta do Turecka. Mike Pence, zástupce země, která se prý chystala „zdevastovat tureckou ekonomiku“, pokud Ankara nebude jednat správně, o poznání státničtěji, avšak s patrným napětím v hlase oznámil výsledek dohody.

Turecká armáda na 128 hodin přeruší vojenskou část své operace Pramen míru, a kurdské síly YPG se mezi tím stáhnou ze zhruba 30 kilometrů hlubokého bezpečnostního pásma na severu Sýrie. Donald Trump pak ještě v dalším podivuhodném projevu vysvětlil, že Turci i syrští Kurdové jsou američtí spojenci, a proto je někdy dobré nechat je trochu si zabojovat – a pak zas od sebe roztrhnout.

On prý svým zásahem zachránil miliony životů, a že příměří je velkým dnem pro civilizaci. Skoro mohl po chamberlainovsku dodat, že dosáhl „míru pro tuto dobu“. Pak bychom totiž po churchillovsku mohli doplnit, že ten, kdo si vybírá mezi válkou a hanbou, obvykle přijde o čest, a mír stejně nedostane.

Někomu mír, někomu válku

Podstata amerického zásahu totiž spočívá v tom, že umožní Turecku dokončit, co si předsevzalo, tedy obsadit území sousedního státu, a vytlačit odtamtud síly, které považuje za nebezpečné – spíše politicky, než vojensky. A to tak, aniž by dále vyvolávalo nežádoucí světové pobouření. Turecko tedy dostává vše, co chtělo, jen snadněji.

Čtěte také

Jan Fingerland: Co je nám do Kurdů

Naopak syrští Kurdové nezískávají nic. Nanejvýš by mohli doufat, že Turecko zůstane ve vymezené třicetikilometrové bezpečnostní zóně, a nebude postupovat dál do syrského vnitrozemí, zejména syrského Kurdistánu. Jenže se nezdá, že by se Erdogan na základě dosavadního Trumpova postupu musel bát znovu poškádlit stanovené meze.

Jak navíc už víme, arabské jednotky, které Erdogan v severní Sýrii používá, si nekladou meze skoro žádné. Je Trump opravdu připraven tvrdě reagovat, pokud Erdogan po čase postoupí dále, zejména použije-li k tomu spojence, ke kterým se může hlásit, jen když bude chtít?

Další z nejasností spočívá v tom, že není zřejmé, co bude považováno za „bezpečnostní zónu“. Turecko vychází ze svého dosavadního plánu, tedy že obsadí pruh po celé délce společných hranic. Velitel kurdských syrských jednotek Maslum Abdí ale tvrdí, že situace se týká jen převážně arabskojazyčné oblasti mezi městy Ras al-Ajnem a Tal Abjádem. Kurdové se pro tuto chvíli podřídili, spíše ustoupili realitě, ale hodlají se bránit, pokud se budou cítit napadeni. Takový okamžik spíše nastane, než nenastane.

Pekelně dobrý vůdce

Čtěte také

Radovan Holub: V iráckém Kurdistánu

Je příznačné, že teď se čeká na úterní setkání prezidenta Erdogana s Vladimirem Putinem, aby on rozhodl, jak a co bude dále. Trumpova Amerika jen zajistila klid na stažení jednotek svých dosavadních spojenců.

Je neméně příznačné, že americká stanoviska raději ani nezmiňují přítomnost syrských, případně i ruských oddílů, které syrští Kurdové přímo nebo nepřímo přizvali, aby se jimi zaštítili proti tureckým a protureckým jednotkám.

Trumpův postoj by snad bylo možné hájit ve světle jeho snahy ušetřit americké životy a stáhnout se z nekonečných cizích válek, nebo snahy vyhovět Turkům jako velmi důležitým spojencům. Jenže vše se stalo tím nejhorším myslitelným způsobem.

Čtěte také

Jan Fingerland: Čeho se dočkají Kurdové? Ničeho

Bezpečnost Kurdů je opravdu těžké důvěryhodně interpretovat jako „cizí“ válku, do které Washingtonu nic není. Spousta lavírování a podivných výroků, třeba že Kurdové nejsou žádní andílci, vše jen zhoršila. A i nejvíce izolacionistický prezident by měl pamatovat na nebezpečí obnovy Islámského státu – i ten dostal Trumpovým postupem doslova dárek z nebe.

K obdarovaným patří i Rusko, Írán a Sýrie. A samozřejmě turecký prezident, který ze svého amerického kolegy dostal, co potřeboval. Takže Trump měl vlastně pravdu, když při oznámení příměří dodal, že Ergodan je, volně přeloženo, pekelně dobrý vůdce.

Autor je komentátor Českého rozhlasu