Jan Fingerland: Jak Švédsko odvolává, co odvolalo

Příkladem může být energetická nebo obranná politika. Švédové budou stavět nové jaderné elektrárny. Mluví o tom současná vládní koalice od svého příchodu k moci před třemi lety, ale nyní vystoupila s konkrétními kroky k tomu, aby toho dosáhla.

Čtěte také

Jan Fingerland: Co nás může naučit výpadek elektřiny

Technologicky pokročilé Švédsko vstoupilo do jaderného klubu dost brzy, první elektrárnu otevřelo před více než sedmdesáti lety. Ještě dnes představuje elektřina z jádra asi 30 procent spotřeby, i když tento podíl dlouhodobě klesá.

V roce 1980 si totiž Švédové v nezávazném referendu odhlasovali postupný odchod, a od té doby odstavili šest z dvanácti reaktorů, a žádné další nestavěli. Nahrazovaly je bezemisní zdroje. Teď se ovšem mluví o revizi této politiky.

Prase v žitě

Podle nových plánů se v blízkosti stávající elektrárny Ringhals v jihozápadním Švédsku má postavit několik reaktorů nové generace s výkonem přibližně 1 500 megawattů, to je necelý jeden Temelín. Švédsko, země stavebnicového nábytku, chce budovat menší modulární reaktory, které je možné postavit rychleji a levněji, než ty tradiční.

Vláda tvrdí, že jde o nejlepší způsob, jak dodat na trh dostatek elektřiny, aniž by bylo třeba vracet se k fosilním palivům. Kritici namítají, že jde o příliš drahou alternativu, a že modulární reaktory jsou ještě pořád spíše experimentální cesta. Jak by řekli Švédové, vláda prodává „prase v žitě“.

Čtěte také

iROZHLAS

Před 70 lety začalo Švédsko využívat jádro. Od zbraní ustoupilo, v energetice patří k evropským lídrům

Podkladem pro vládní rozhodnutí je nedobrá situace na trhu s elektřinou, tedy vysoké ceny. Švédsko je rozděleno do několika cenových zón, přičemž jižní Švédsko například platí za proud mnohonásobně více než sever země. Je to dáno mimo jiné tím, že i švédská energetická soustava je napojena na kontinent, tedy její jižní část, a tamní ceny se proto přizpůsobují těm evropským. To v posledních letech znamená, že proud je mnohem dražší, než dříve.

Švédská ministryně energetiky Ebba Buschová už koncem loňského roku nešvédsky prohlásila, že je velmi rozzlobená na Německo za jeho prý „nezodpovědnou“ energetickou politiku. Narážela tím na zavírání německých jaderných elektráren, aniž by jejich kapacita byla kompenzována jinými zdroji.

Německá drahota se pak přelévá i do jižního Švédska. Švédové – na rozdíl od Němců – už svou politiku nyní změnili, i když není jasné, zda se jim skutečně podaří otevřít první elektrárny v roce 2035, jak současná vláda slibuje.

Dobrovolná stráž

Energetická politika ale není jediná oblast, v níž Stockholm udělal poměrně rychlou otočku po velmi dlouhé cestě jiným směrem. Totéž platí pro členství dlouhodobě neutrálního Švédska v NATO. Švédové změnili svůj postoj po ruském útoku na Ukrajinu, a vloni se Švédsko stalo členskou zemí.

Čtěte také

Adam Černý: Švédsko a Finsko dostal do NATO Putin

Od počátku dávali Švédové najevo, že v NATO nehodlají být černými pasažéry. Naposledy to bylo rozhodnutí dát alianci k dispozici základnu v Enköpingu, který leží asi hodinu cesty od Stockholmu. Z této základny švédské armády se má stát logistické centrum NATO, které by zajišťovalo přesun vojáků i materiálu v severní části Evropy ze západu na východ.

Je tedy jasně určené pro případ, kdy by NATO bránilo Finsko nebo baltské státy před útokem. Starosta Enköpingu plány na rozšíření základny uvítal. Vše připraveno má být koncem roku 2027.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki, Český rozhlas

Krátce před tím Švédové oznámili, že velký obydlený ostrov Gotland v baltském moři bude sloužit jako základna pro raketová vojska a protileteckou obranu. Podle švédského ministerstva obrany Bezpečnost obyvatel Gotlandu to prý nesníží, ale naopak zvýší. Švédové se řídí pravidlem, že když už přistoupí ke změně, má být důsledná.

Autor je komentátor Českého rozhlasu