Jan Fingerland: Indie a Amerika ve srážce gigantů

Kolize obou států nastala z velmi banálních příčin, totiž po zatčení indické diplomatky v New Yorku. Podle amerických úřadů žena vykořisťovala svou indickou služku a v žádosti o udělení pracovního víza pro ni uvedla nepravdivé údaje o platu, který jí hodlá vyplácet. Američtí policisté Indku zatkli na ulici, nasadili jí před malou dcerou pouta a později jí také udělali tělesnou prohlídku, při které se musela svléknout.

Dále už se indická a americká verze rozcházejí. Podle Američanů byla indická služebná placena sedmkrát méně, než připouštějí americké zákony o minimálním platu, její zaměstnavatelka jí prý zabavila pas a nutila pracovat sedm dní v týdnu. Použití pout a tělesná prohlídka, kterým byla diplomatka podrobena, jsou prý standardní procedurou při každém zatčení a nelze je vynechat.

Indové vidí věc jinak. Jednak se domnívají, že diplomatka neměla být jakkoli ponížena a zejména, že Američané měli věc sprovodit ze světa jinak – například naznačit indickým partnerům, ať jí tiše stáhnou. Roli ovšem hrají i velmi emocionální faktory, například pocit Indů, že Amerika bere indické spojenectví příliš automaticky a že by si k jiným velmocím Washington takovou věc nedovolil.

Zmíněná indická diplomatka byla proto po svém vyhoštění v Indii přivítána s nadšením jako hrdinka. Indická střední třída v ní vidí hrdou obránkyni indické cti proti americké aroganci, kdežto s vykořisťovanou služebnou se příliš neidentifikuje. Podobné zacházení by totiž čekalo každou druhou služebnou v Indii.

Indie si tedy vzala celou věc za svou a americkou necitlivost začala systematicky trestat. Zrušila návštěvu amerického diplomata, odňala oprávnění pro klub, který navštěvovali Američané žijící v Novém Dillí, začala vyšetřovat právní postavení zaměstnanců americké školy v Indii, odňala řadě zaměstnanců americké ambasády diplomatickou imunitu a dokonce šla tak daleko, že podstatně snížila ochranu americké ambasády. Vyzvala Spojené státy, aby stáhly jednoho diplomata, čemuž USA vyhověly.

Mezi tím se však v přátelském duchu setkal náměstek amerického ministra zahraničí s indickým velvyslancem a dohodli se na urovnání vztahů, to jaksi mimo zmíněné předání sošky Višnu a Lakšmí. Zůstávají ovšem nedořešené problémy, například skutečnost, že americká justice indickou diplomatku stále považuje za obviněnou a ministerstvo zahraničí s tím nemůže nic dělat.

Indka, která má za muže Američana, se tedy nebude moci do Ameriky nikdy vrátit, protože by jí hrozil soud a trest až patnácti let vězení. Indie zas obžalovala zmíněnou služebnou z krádeže. Tato žena ovšem nyní pobývá v New Yorku, kde získala vízum pro trvalý pobyt jakožto oběť obchodu s lidmi. Ke všemu teď přibyl další incident, při kterém dva američtí diplomaté v Indii ironicky komentovali poměry v hostitelské zemi.

Oba státy mají přitom velký zájem věc rychle sprovodit ze světa. Jejich vzájemná obchodní výměna představuje asi sto miliard dolarů ročně a dále roste, byť k nespokojenosti některých amerických firem, které si stěžují na neférovou soutěž. Především ale mají Amerika a Indie podobné geopolitické zájmy.

Indie například počítá s Amerikou v blokování vlivu Číny, ale i naopak, Indie je součástí americké strategie v jižní a východní Asii. Stejně tak bok po boku bojují proti islámskému sunnitskému extremismu, jehož jsou oba státy terčem. Je tedy důležité, aby americká necitlivost stejně jako indická přecitlivělost přestaly hrát větší roli, než je pro oba státy výhodné. Kéž jim v tom pomáhá Višnu i s Lakšmí.