Jan Fingerland: Hroutí se holandská hráz proti covidu i autoritářství?

13. leden 2022
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Demonstrující proti koronavirovým opatřením v Amsterodamu

Boj s epidemií a hned poté s následky tohoto boje můžeme vnímat jako velký test různých společenských uspořádání. Objevuje se názor, že západní demokracie neobstály nejlépe, ty nejstarší a nejváženější ještě méně. Třeba ta nizozemská.

Nizozemsko je možná nejdéle svobodná země na kontinentu a sami Nizozemci věří, že mají svobodu a toleranci nejhlouběji zažranou pod kůži. Symbolem této politické vyspělosti jsou hráze proti moři, jejichž stavba vyžadovala kooperaci a koordinaci mnoha lidí různých zájmů a stavů, dobrovolně spojených s cílem dosažení společného prospěchu.

Čtěte také

Jako by se ale v poslední době v tomto liberálním stroji něco porouchalo. Nizozemská města zažila několik případů násilných demonstrací proti vládním opatřením. Naposledy přibyly záběry, na kterých policisté zasahovali proti demonstrantům protestujícím proti lockdownu a dalším opatřením se zbytečnou brutalitou.

Přicházejí i jiné zprávy. Třeba o tom, že se státu vymkly z rukou drogové obchody, nebo o vraždě novináře, který se o jednoho „obchodníka“ zajímal. O tom, že premiér lhal poslancům v parlamentu, nebo že trvalo rok, než se podařilo sestavit novou vládu. Rozpadá se tedy společenský řád a hroutí se stará svoboda stavitelů přehrad?

Je to složité

Podle některých názorů se přinejmenším rozpadá starý způsob politiky. Například nizozemský politolog a historik Friso Wielenga v rozhovoru pro list Neue Zürcher Zeitung tvrdí, že tamní politika upadá už dvacet let, zhruba od vraždy Pima Fortuyna v roce 2002.

Čtěte také

Od té doby se atmosféra vyhrocuje, názory polarizují a společnost je stále vratší. Vzniklo několik nových radikálních stran, které dále znervózňují politickou scénu. Reagují ale na reálné problémy, jako je špatně zvládnutá integrace nebo ujištění okrajových částí společnosti, že se s nimi počítá.

Nizozemští politici prý také udělali v otázce boje s pandemií vážné chyby, vyplývající z nepřiměřeného sebevědomí. Vláda se zpočátku bránila radikálnějším opatřením s tím, že společnost je vyspělejší než ostatní a její lockdown bude „inteligentní“.

Výsledkem bylo, že později musely úřady o to více utahovat otěže, což vyvolalo odpor. Velké protilockdownové protesty z počátku loňského roku následovaly poté, co vláda pro mnohé nečekaně přišla naopak s nečekaně přísnými opatřeními.

Čtěte také

Nizozemsko je nadále přísné a jeho vláda sáhla ke krokům, na které české vláda ani nepomyslela. I v současné době jsou v Nizozemsku zavřená kina, muzea, noční kluby i restaurace, vláda dokonce stanovila počet návštěv, které lidé mohou přijímat u sebe doma, a to i v době svátků.

Vyvstává otázka, jestli jsou tvrdá nizozemská opatření výsledkem sebevědomí jinak liberálního režimu, který si může dovolit konfrontovat neposlušnou nesolidární menšinu, anebo projevem, že už není liberální? 

Co to vlastně zahnívá?

Část účastníků divokých protestů jsou chuligáni nebo mladíci z nedokonale integrovaných přistěhovaleckých komunit. Ovšem podstata problému leží jinde, přinejmenším podle Wielenga, a to ve velkém úpadku důvěry mezi společností a politickou sférou.

Čtěte také

Mezi protestujícími jsou kromě bitkařů zastoupeni i lidé, kteří mají pocit, že úřady svým zmatkováním ztratily právo jim něco nařizovat, protože sami nemají odpovědi. Opět je tu otázka. Jsou tito demonstranti poslední stráží bdělé společnosti? Anebo lidé, kteří podstatu nizozemského svobodomyslného systému založeného na hledání kompromisu nepochopili, nebo na něm parazitují?

Nizozemsko se v očích části světa přidalo ke starým demokraciím, u nichž pandemie odhalila značné trhliny a kazy, týká se to třeba i Spojených států a Británie. V této souvislosti se objevily dva kritické narativy. Podle jednoho, podporovaného z Ruska, jsou západní společnosti v politickém, ale i morálním úpadku, naopak Východ je zdravý fyzicky i morálně. Údaje, třeba o počtu vražd nebo zvládání covidu, ovšem nadále jasně mluví pro nizozemský model.

Jan Fingerland, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus

Podle druhého narativu scény, jako je bití lidí protestujících proti omezování své svobody, usvědčuje arogantní zápaďany z pokrytectví a bere jim právo kritizovat ostatní – takové ublížené reakce jsem našel v novinách vydávaných v Polsku nebo Turecku, zemích, jejichž vlády jsou viněny z uzurpace moci a autoritářství.

Bližší studium nizozemského dění nepřekvapivě ukazuje, že situace v Nizozemsku není katastrofální a že skutečnost je vždy složitější než jednoduché mediální zkratky.

A tedy stojí za to si ji trochu rozebrat, což Nizozemci určitě udělají, aby propříště zpevnili své hráze. My se při tom něco naučit můžeme také.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio