Jan Fingerland: Erdogan vede aneb Překvapení bez překvapení
Kdo vyhrál nedělní turecké prezidentské volby? Turci budou zřejmě muset jít za dva týdny znovu k urnám, ke druhému kolu, kam postoupí dva nejúspěšnější kandidáti. Už teď se dá říci, že dosavadní prezident vyhrál. Recep Tayyip Erdogan pravděpodobně zůstane těsně pod 50 procenty, i když se při počítání hlasů dlouho držel nad touto linií.
Čtěte také
Jenže podle reportáží z místa to vypadalo spíš na jasný úspěch kandidáta opozice Kemala Kilicdaroglua.
Turci tedy půjdou pravděpodobně ke druhému kolu 28. května. Zatím nevíme, co se v mezidobí stane, a také ke komu půjdou hlasy třetího kandidáta, nacionalisty Sinana Ogana. Aby vyhrál Kilicdaroglu, musel by získat téměř všechny jeho hlasy, a to není pravděpodobné.
Na křižovatce
Čtěte také
Téměř o všech volbách se tvrdí, že jsou přelomové. V případě Turecka tak tomu ale bylo. Nebylo zřejmé, jak by Erdogan reagoval, pokud by například prohrál hned v prvním kole. Například zda by výsledky uznal nebo se pokusil je zpochybnit. Stejně tak ale není zřejmé, jak případně naloží se svým vítězstvím.
Dosud totiž budoval zvláštní hybridní systém, v němž hromadil moc, vytlačoval opozici z médií, zavíral do vězení novináře, kritiky a dokonce i některé politiky, ale přece ponechal volební mechanismus v chodu, i když z určitými kazy.
Čtěte také
Stejně tak by bylo přelomové vítězství Kilicdaroglua, který slíbil, že erdoganovský systém začne odbourávat, případně začne s ekonomickými reformami. Nezačal by okamžitě chaos a nestabilita?
V tom je zřejmě jeden z kořenů Erdoganova vítězství. Západní novináři představovali dění v Turecku jako souboj demokracie a autoritářství, nebo mladé a starší generace. Zdá se, že to nebylo to nejdůležitější.
V Turecku, které má v posledním století méně útěšné dějiny než Švédsko nebo Švýcarsko, je obava z nestability velká. Lidé tedy přirozeně dávají přednost známému před neznámým, a Erdogan je známý. I proto ho zřejmě s naprostou většinou volili i lidé v oblastech postižených únorovým zemětřesením, ačkoli to ukázalo obrovské chyby při řízení tamní výstavby, stejně jako mdlou reakci státu na katastrofu.
Všechno všem
Erdogan je také zručný demagog. Ve zmíněných oblastech začal okamžitě zatýkat představitele stavebních firem, prý zodpovědných za zhroucené budovy, ačkoli obcházení norem se dělo se souhlasem státu, který chtěl masivní stavbu bytů.
Čtěte také
Stejně tak Erdogan sliboval všechno všem. Například státní zaměstnanci dostali nedávno přidáno 45 procent, a tento přístup ke státnímu rozpočtu si nespojují s vysokou inflací, která jejich příjmy okamžitě znehodnotí. Tento fenomén známe i od nás.
Erdogan je také představitelem velmi účinné kombinace nacionalismu a islamismu, čemuž nahrálo i sporné rozhodnutí opozice nasadit proti prezidentovi alevitu Kilicdaroglua. Tedy příslušníka menšinové odnože islámu, jenž v očích mnoha konzervativních voličů ani není muslim. Opozice přitom zavrhla dva jiné, papírově silnější kandidáty.
V neposlední řadě je Erdogan přece jen úspěšný kandidát. Lidé mají pocit, že Turecko dnes hraje první ligu, ostatní velmoci s ním musejí jednat, má velkou armádu i moderní technologie, vyrábí a vyváží zbraně.
Ti, kterým je třicet a více, si pamatují obrovský rozvoj v prvním desetiletí jeho vlády, tehdy v pozici reformátorského premiéra. Byl by prospěl své legendě, pokud by poté odešel do ústraní, ale člověk jeho letory takovou věc asi nedokáže.
Chtěl mimo jiné stát v čele státu i v roce 2023, kdy si Turecko připomene sté výročí založení novodobé republiky. V tuto chvíli je pravděpodobné, že se mu to povede – ještě teď, anebo přinejmenším už na konci května.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
