Jan Fingerland: Dva z kola ven aneb rozkol v íránské elitě

A to se stalo právě teď, tři týdny před volbami. Íránská Rada dohlížitelů z několika set uchazečů o prezidentský post vybrala jen osm kandidátů. Zajímavé není jen to, kdo mezi budoucími potenciálními prezidenty zůstal, ale také a hlavně, kdo byl vyřazen. Signalizuje to hodně o tom, kam Írán v posledních letech došel.

Rada dohlížitelů vyřadila prakticky všechny liberály, ale vedle nich třeba i Esfandiara Rahima Mašajího a Akbara Hášemí Rafsandžáního. Každý z nich představuje určité křídlo konzervativního reformismu, který svůj boj prohrál ještě před tím, než vůbec došlo na veřejné volby. Prohrál s nyní dominujícím proudem těch, kdo jsou věrni nejvyššímu duchovnímu vůdci Chamenejímu.

Konkrétně Mašají je blízký spolupracovník, vlastně více, blízký přítel a důvěrník prezidenta Ahmadínežáda. Ten už potřetí kandidovat nemůže a místo toho dlouhodobě budoval pozici pro svého přítele Mašajího. Nejen Ahmadínežád, ale i sám Mašají se dostali do mocenského i ideologického konfliktu s Chamenejím a jeho lidmi. Mašají, který se proslavil řadou velmi neobvyklých prohlášení, je už delší dobu svými konzervativními odpůrci veřejně označován za odpadlíka, za blázna nebo za agenta. Běžným politikem rozhodně není. Podle jednoho názoru zastupuje proud lidí, kteří s Ahmadíndžádem sdílejí blouznivou představu o konci dějin a příchodu skrytého imáma. Podle jiných je Mašají spíše skrytý reformátor, který chce náboženský charakter režimu postupně zaměnit za perský nacionalismus. V obou případech ale panuje přesvědčení, že by rád oslabil moc duchovních, a proto se dostal do křížku s Chamenejím.

Z voleb byl vyřazen i zmíněný Rafsandžání, muž zcela jiného charakteru než Mašají. Rafsandžání už prezidentem dvakrát byl. Kromě toho je od počátku důležitým činitelem už od íránské revoluce. Už tehdy byl blízkým spolupracovníkem ajatolláha Chomejního. Rafsandžání je i nadále považován za konzervativce, ale přece jen pragmatického a s liberálními sklony. Je – například na rozdíl od Mašaího i stávajícího prezidenta Ahmadínežáda – vysokým duchovním. Má také například velkou podporu mezi ostatními tradičními duchovními. Nejen těmi, kteří mají problém se rtuťovitým a nekonvenčním Mašajím, ale i se samotným ajatolláhem Chámenejím, který tak docela dobré vztahy s tradičními duchovními z různých důvodů nemá a opírá se proto z velké části o lidi blízké Revolučním gardám. Rafsandžání také už v roce 2009 dal najevo nelibost nad tím, jak vypadal zásah proti protestujícím mladým Íráncům, které poukazovali na nesrovnalosti ve volbách. Na rozdíl od Mašajího své vyřazení z prezidentské listiny přijal a nehodlá se proti němu dále stavět. Přece se však nezdržel veřejné kritiky současného establishmentu, který se v ekonomických i zahraničně-politických otázkách vmanipuloval do slepé uličky.

Vyřazení Rafsandžáního mnozí odborníci chápou jako projev slabosti současného režimu, který neustále ztrácí legitimitu a musí preventivně vyřadit i tak umírněného kandidáta jako je člověk, který už prezidentem byl. Jeho původní rozhodnutí kandidovat dokonce vyvolalo vlnu očekávání od lidí, kteří by jinak tak konzervativního duchovního nepodporovali, a jeho vyřazení naopak povede k další apatii a odcizení nejen řady reformistů, ale i příslušníků střední vrstvy a obchodní třídy. Situaci trefně popsala teheránská volička, která řekla: děkuji Radě dohlížitelů za vyřazení Rafsandžáního. Zbavili mě dilematu, jestli mám jít volit nebo zůstat doma.