Jan Fingerland: Drúzové se bouří a Sýrie se kymácí

Nejdřív spolu začali bojovat místní drúzové s beduíny. Šlo tedy o lokální konflikt, v němž se střetli místní lidé. Záleží na tom, koho se zeptáme, co bylo příčinou, nebo rozbuškou problému – zda únosy drúzských obchodníků, nebo cosi jako přepadení beduínské čtvrti ze strany drúzských mladíků. Při této odvetě se zapalovaly domy a zabíjeli příslušníci druhé strany.

Čtěte také

Jan Fingerland: Je teplo a Sýrie se svléká do plavek. Ale jakých?

Roli v tamních střetech hraje napětí způsobené chudobou a slabostí centrální vlády, ale i obviňování drúzů z hereze, Sýrie od pádu Asadova režimu zažila v Damašku a jižně od něj několik vln násilností proti náboženským minoritám, drúzům, křesťanům  nebo alávitům.

Výsledkem je momentálně až několik set mrtvých, nikdo neví přesně. Nyní jde o střet dvou místních komunit, ale je charakteristické, že ve všech těchto kolizích na jedné straně stojí sunnitské síly, ať už jde o přežívající džihádistické skupiny, představitele nynějšího režimu, opírajícího se také o bývalé džihádisty, anebo nyní jihosyrské beduíny. 

Obavy minorit

Náboženské menšiny, jako drúzové, se obávají, že v nové Sýrii pro ně není bezpečno, protože sunnitský islám v netolerantním výkladu bude hlavní hybnou silou nového režimu.

Čtěte také

Sýrie sice má novou vládu, ale roztříštěnou a zatím velmi slabou, míní odborník

Drúzové provokují svou odlišností, ale i relativním ekonomickým úspěchem a také odhodláním bránit se vlastními zbraněmi. Toto právo si vyvzdorovali i na Asadově vládě během občanské války.

Drúzové, stejně jako třeba Kurdové na opačné straně země jsou pod tlakem damašské vlády, aby se bezpečnostní autonomie vzdali, ale po posledních událostech tomu budou ještě méně nakloněni než dosud.

Jenže situace má mnohem širší souvislosti. Proti drúzským nepokojům přijely do Suvejdy zasáhnout vládní jednotky, tedy vlastně tak trochu na straně beduínů. Vláda Ahmada Šary situaci vnímá jako otázku prosazení svého monopolu pokud možno na celém území Sýrie.

Čtěte také

Nikdo neví, kam zmizeli tajní policisté. Křesťané říkají, že mají sbaleno, popisuje ze Sýrie Boháč

Na stranu drúzů se staví Izrael, který dokonce ostřeluje syrské vládní jednotky. Izraelci se domnívají, že jsou zavázáni svým domácím drúzům a musejí tedy vyhovět jejích výzvě, aby se Jeruzalém postavil na stranu jejich syrských příbuzných.

Kromě toho Izrael nevěří nové syrské vládě, že se zbavila džihádismu, a snaží se prosadit co největší vliv v pohraniční oblasti. Už dříve Jeruzalém rozmístil své jednotky i na syrské straně hranic, v jakémsi nárazníkovém pásmu, a i ty jsou nyní součástí hry o budoucnost jihozápadní Sýrie.

Regionálně vzato

Drúzové se také obávají vlivu Turecka na syrskou politiku, i prostřednictvím podpory sunnitských náboženských extremistů.

Čtěte také

Nová vláda Sýrie nebude horší než padlý režim, věří Syřanka. Expolitik: V pozadí je Turecko a Izrael

Nárůstu tureckého vlivu přímo na svých hranicích se obávají i Izraelci – Sýrie je nadále hřištěm regionální mocenské hry, i poté, co padl proíránský Asadův režim a značně zeslábl vliv Íránu v Sýrii i v Libanonu – i tam trvá politicko-náboženský konflikt mezi konfesemi, včetně tamních drúzů.

Situaci paradoxně komplikuje skutečnost, že nová syrská vláda usiluje o nějakou podobu mírové dohody s Izraelem, vlastně pokračování Abrahámovských dohod, protože v tom vidí cestu k udržení své moci v samotné Sýrii.

Na stabilizaci by měli zájem i Izraelci, kteří mají šanci získat definitivně Golanské výšiny. Současně jsou ovšem vázaní spoluprací s drúzy, ale částečně i Kurdy na východě země, v obou případech menšinami, které si chtějí uchovat nějakou míru samosprávy.

Jan Fingerland|foto:Matěj Skalický, Podcast Vinohradská 12

Blízkovýchodní náboženské a etnické skupiny se znovu ocitly před starým problémem. Obávají se, že jak stabilizace, tak nestabilita se nakonec vždy obrátí proti jejich zájmům, včetně těch nejelementárnějších, jako je bezpečnost.

Autor je komentátor Českého rozhlasu