Jan Fingerland: Demokracie v nikábu aneb Saúdskoarabské jaro
Olympijské heslo o tom, že není důležité zvítězit, ale alespoň se zúčastnit, platilo i pro účast žen v místních volbách v Saúdské Arábii. Měřeno skromnými očekáváními, dá se říci, že tamní ženy zažily obrovské vítězství.
Mezi šesti tisíci kandidáty bylo skoro tisíc žen, tedy zhruba každý šestý kandidát nosí abáju a nikáb. Soutěž byla o 284 míst v místních radách. Podle zatím neúplných výsledků zasedne v těchto orgánech nejméně 17 žen. Další možná budou mezi třetinou těch, které jmenuje král.
Zdánlivě jde o relativně obyčejnou věc, ale pro Saúdky, a vlastně pro celou zemi jde o epochální krok vpřed. Saúdská Arábie žije ve velmi rozporuplné realitě, v níž ženy podle zákona nemohou jednat samy za sebe, pohybovat se bez mužského příbuzného mimo domov a jak se často zdůrazňuje, obvykle nezískají ani řidičský průkaz. I k volbám museli voličky příznačně přivážet jejich manželé a otcové.
Zároveň v poslední generaci řada žen absolvovala střední a vysoké školy, vstoupila na pracovní trh, do akademického světa, dokonce si založila vlastní firmy a nyní dokonce vstoupily do politiky. Tento krok umožnilo rozhodnutí nyní již zemřelého krále Abdulláha, který v roce 2005 vyhlásil první místní volby, které se o pět let později opakovaly.
Letos na základě jeho rozhodnutí mohly volit a dokonce i kandidovat také občanky Saúdské Arábie. Očekávalo se, že nový král, Abdulláhův bratr Salmán dekret zruší, ale volby nakonec proběhly. Oněch 17 žen tedy znamená obrovský průlom, o němž se očekává, že způsobí další posuny uvnitř království.
Sama myšlenka voleb v Saúdské Arábii není samozřejmá. Tato země je i nadále absolutní monarchií s řadou nepěkných vlastností. Někdy se skoro zdá, že sami občané, nebo spíše poddaní, nemají o změny zájem. Ve více než dvacetimilionové zemi se k volbám zaregistrovalo méně než jeden a půl milionu lidí, z toho jen asi desetina žen.
Velká část Saúdů žije v pohodlné apatii a nevidí důvod, proč by měli chodit k volbám. V zemi se neplatí daně a řada služeb je zcela zdarma, a tomu odpovídá i nízká snaha obyvatel měnit věci veřejné. Ostatně i místní rady, do nichž kandidovalo tolik žen, mají jen velmi omezené pravomoci.
Část vládnoucí elity si zřejmě uvědomuje nutnost nějak změnit poměry, reformy tedy přicházejí spíše shora. Příznačně jiná část mocenské a náboženské elity proti změnám bojuje, saúdský velký muftí označil Abdulláhovo rozhodnutí o účasti žen za otevření bran silám zla. Z kandidátek byly vyřazeny všechny ženy, které byly zapojeny do kampaně za právo řídit automobil.
Volby přicházejí v době, kdy se i Saúdská Arábie dostává do velkých potíží. Nízká cena ropy zamávala i dosud tučným rozpočtem státu, Saúdská Arábie také čelí vlivům občanských válek na obou stranách svých hranic, tedy v Sýrii a Jemenu. Také nárůst vlivu Islámského státu, stejně jako Íránu, saúdskoarabskou mocenskou elitu značně zaměstnává.
Saúdská Arábie je v poslední době čím dál častěji i ze strany svých západních spojenců kritizována nejen za svou zahraniční politiku, ale i za porušování lidských práv uvnitř svých hranic a zejména za velmi neblahý vliv, který mají saúdské peníze a ultrakonzervativní myšlenky na islámský svět, včetně dění v muslimských komunitách v Evropě.
To tohoto trendu nepochybně zapadá i skutečnost, že letošní Sacharovovu cenu od Evropského parlamentu dostal saúdskoarabský bloger Raíf Badáví. Ocenění musela převzít jeho manželka Insáfa Hajdarová, protože Badáví si odpykává desetiletý trest za svou kritiku saúdskoarabských politických poměrů.
Další komentáře z dnešních Názorů a argumentů si můžete poslechnout v našem audioarchivu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
