Jan Fingerland: Dealer Trump slaví, asi oprávněně

Donald Trump ve své kampani útočil na prohnilý Washington a příliv cizinců, ale také ho tížila údajně nespravedlivá pravidla mezinárodního obchodu, na kterých prý Amerika prodělává, a nedostatečnou ochranu určitých oborů americké ekonomiky. A slíbil, že on je muž, který je z obchodní praxe zvyklý dělat „dealy“, totiž výhodné dohody.

Jeho metoda tvrdého tlaku a následných ústupků v čistě diplomatických otázkách zatím nepřinesla jednoznačné výsledky, ale zdá se, že v ekonomické diplomacii to může být jiné.

Půjčka za oplátku

Dohodl se totiž s Kanadou na podmínkách vzájemného obchodu, a poté, co zhruba před měsícem získal také souhlas Mexika, vypadá to, že je zachráněn – téměř – volný obchod v rámci Severní Ameriky. To vše poté, co se Trump tvářil, že vlastně nemá žádný zájem o zachování principů NAFTA - dohod těchto tří zemí z počátku 90. let, a že vlastně ani příliš nevěří na výhodnost volné směny.

Jan Fingerland: Jak Trump z New Yorku řídí zeměkouli

• Upravit
• Smazat

Na Valném shromáždění OSN se politika zas tolik nedělá. To ale neznamená, že se na světovém fóru globální politika nějak neodráží.

Teď to vypadá, že zóna volného obchodu uvnitř půlmiliardového trhu je zachována, k úlevě Mexičanů a Kanaďanů, ale nepochybně i mnoha amerických výrobců. Americké zemědělské a potravinářské firmy dostanou například lepší přístup na kanadský trh s mléčnými výrobky, Kanada zachránila mechanismus vypořádání sporů převzatý z NAFTy, o který velmi stála, přičemž jde o ústupek, který Američany vlastně nic nestojí.

Kanada také ochránila své výrobce automobilů a autodílů. Lidé prezidenta Trumpa přitom prosadili princip, podle kterého se bezcelnímu pohybu mohou těšit pouze celky vyrobené z nejméně tří čtvrtin v Severní Americe, i taky tedy Spojené státy nic netratí ve prospěch kanadské konkurence, spíše zapláčou producenti ze zámoří. Dohoda obsahuje také de facto zajištění minimální mzdy pro velkou část zaměstnanců.

Čínská klička

Smlouva má ještě jednu zajímavou klauzuli. Žádný ze signatářů nesmí beztrestně navázat obchodní rozhovory s „netržními“ zeměmi. To je nepochybně odkaz na Čínu, jež je předmětem největšího Trumpova zájmu, přinejmenším pokud jde o obchodní deficit, jenž je, jak se on domnívá, důsledkem nespravedlivých pravidel.

Trump podcenil Čínu. Na obchodní válku doplatí hlavně americké firmy

• Upravit
• Smazat

Spojené státy v pondělí zavádějí nová cla na čínské zboží, jehož roční import do USA dosahuje v přepočtu téměř čtyř a půl bilionu korun. Čína reaguje tarify na americký dovoz ve zhruba třetinové hodnotě. Současně Peking podal stížnost ke Světové obchodní organizaci (WTO).

Jeho ochota nakonec se s Mexičany a Kanaďany domluvit vysílá důležitý signál, že i s Číňany se může dohodnout, budou-li dostatečně pružní. Teď je tedy i v této citlivé záležitosti vidět světlo na konci tunelu a Trump možná bude slavit další triumf, pokud se mu podaří upravit pravidla vzájemného obchodu.

Americký prezident chce prezentovat svým voličům své úspěchy a pokud možno také představit konkrétní dopady své politiky, například růst v dosud skomírajících oborech, které zaměstnávají, řečeno sociologickou hantýrkou, modré límce a červené krky. Pomáhá mu skutečnost, že americká ekonomika nečekaně prosperuje.

Odložený úspěch

Většina ekonomů varuje, že hlavní příčiny amerického obchodního deficitu nespočívají v nevýhodných pravidlech obchodu s Čínou, ale v makroekonomickém nastavení tamní ekonomiky. Američané prostě spotřebovávají více, než kolik vyrábějí. Trumpova politika snižování daní může tento problém ještě zesílit, pokud lidé nebo firmy ušetřené peníze utratí za dovážené zboží, což je pravděpodobné.

Jan Fingerland|foto: Khalil Baalbaki

Trumpův triumf může zhatit ještě jedna věc. Jednání s Kanadou trvala příliš dlouho, a tak bude novou smlouvu ratifikovat až příští Kongres. Pokud v něm uspějí demokraté, možná budou hlasovat proti dohodě už jen proto, aby nezpečetili jeden z mála Trumpových úspěchů.