Jan Fingerland: Co se z volby izraelského prezidenta dozvíme o české politice?
V příštích pěti letech budeme v souvislosti s Izraelem slýchat jméno nového prezidenta Jicchaka Herzoga. Možná to ale bude méně často, než tomu bývalo za jeho předchůdce Reuvena Rivlina. Proč? Trochu to souvisí s osobností obou politiků, ale také s otázkami, které jsou aktuální i v české politice.
V Izraeli i v Česku je parlamentní systém a prezident hraje převážně symbolickou roli. U nás se prezidenti trochu nelogicky volí přímo, v Izraeli hlavu státu volí, tak jako dříve i u nás, poslanci.
Čtěte také
V obou státech si ale v souvislosti s prezidentem veřejnost klade podobné otázky. Za prvé, jestli je lepší, aby byl ceremoniálním prezidentem spíše politik, anebo významná veřejná osobnost, třeba bez politických schopností či zkušeností.
A za druhé, jaký druh osobnosti se na tuto funkci hodí neboli jaký druh vztahu má mít prezident vůči společnosti.
Muž, žena, politik, osobnost
Jedním kandidátem byl Jicchak Herzog, druhým Miriam Perecová. Tedy politik proti nepolitičce, která navíc dosud úvahy o politické kariéře odmítala.
Rozdíl mezi nimi je ale ještě hlubší. Herzog je představitelem té části izraelských Židů, jejichž rodiny přišly z Evropy a byli od počátku blíže k centru moci. To pro Herzoga platí dvojnásob, od narození patří k izraelské smetánce a v sídle prezidenta se dávno dobře vyzná, před třiceti lety tam prezidentoval jeho otec Chaim Herzog.
Čtěte také
Miriam Perecová je jeho dokonalým opakem. Narodila se v Maroku a do Izraele přišla jako teprve devítiletá. Podstatnou část svého života prožila v okrajových, méně rozvinutých a chudších částech země. Tato bývalá učitelka a matka šesti dětí se dostala do povědomí jako žena, která přišla o dva syny ve válce. Stala se veřejně známou jako motivační veřejná mluvčí, která hovořila o nutnosti překonat hoře a najít nový smysl života i po osobní tragédii. Je tedy známa jako inspirativní osobnost.
Poslanci ale, jak víme už od středy, dali jednoznačně přednost politikovi před váženou osobností. Českému pozorovateli to může být povědomé. Václav Klaus i Miloš Zeman opakovaně jasně uspěli proti kandidátům, kteří byli papírově silní, ale nedokázali se pohybovat v politice a také pohořeli – od Jana Sokola přes Jana Švejnara, Jana Fischera až po Jiřího Drahoše. Možná je to i nějaké poučení pro naše příští prezidentské kandidáty nebo jejich příznivce.
S lidmi nebo pro lidi?
Herzog a Perecová se liší ještě v jedné věci. Nastávající izraelský prezident je uhlazený, vzdělaný a kultivovaný, ale velmi rezervovaný. To ve zjitřené atmosféře současného Izraele může být prospěšné, ale málokdo se k takovému politikovi opravdu může nějak citově vztáhnout. I v tom byla Perecová jeho přesným opakem. Je to výřečná vřelá osoba, která na řadu Izraelců působí jaksi mateřsky.
Čtěte také
Dosavadním prezidentem byl Reuven Rivlin, který v sobě kombinoval obojí – byl politikem, dokonce velmi pravicovým. Ale vždy působil velmi lidsky a empaticky, snažil se překonávat rozdíly mezi lidmi, ideologické i národností, usiloval o překonávání sporů. Emoce vyzařoval i vyvolával.
I zde je zajímavým zrcadlem Česko, kde také Miloš Zeman je profesionálním politikem – a současně osobností, která dokázala navázat emocionální vztah se společností. Ovšem jen s jednou její částí, tou jeho. Neusiluje o sjednocení, spíše si potrpí na rozdělování.
Rivlin byl příkladem, že to vlastně jde, a Izraelcům se po tom asi bude stýskat. Pro jeho chladného nástupce Jicchaka Herzoga, který nastoupí do funkce 9. července, nebude jednoduché na tento styl navázat.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
