Jan Fingerland: Co když má Trump s Gazou pravdu?
Z Gazy by mohla být nová Riviéra, ale je třeba ji vystěhovat, přestavět a převzít do americké správy. Tak nějak zněl návrh prezidenta Donalda Trumpa na řešení zapeklité otázky, a vyvolal poprask. Co když ale ve skutečnosti řekl něco jiného?
V posledních letech se svět rozdělil na dvě části. Ty, kdo bez přemýšlení přijmou vše, co řekne Trump, a na ty, kdo to zavrhnou, obvykle také bez přemýšlení. Nejnovější nápad s Gazou byl tak bombastický, že se i fanoušci dostali do šoku, a odpůrci do varu. Je zvláštní, že jen menšina pozorovatelů v tom rozpoznala jeho trik, který už tolikrát použil, naposledy v případě cel.
Čtěte také
Nikdo přece neočekává, že se Trumpovi podaří vystěhovat z Gazy dva miliony lidí, natož je usadit v jiných zemích. Jenže on to asi ani neplánuje, jde mu pravděpodobně o něco jiného. Změnit rámec, v němž se o věci jedná, a přimět aktéry k reakci.
Zaprvé je tu skutečnost, že prosperitě Gazy nebrání geografická poloha, ale politická situace, ať už z ní viníme kohokoli. Dosavadní postup všech zúčastněných, a to jak ten před válkou, tak i ten nynější, nevedl k řešení situace. Je tedy třeba ho změnit.
Hledání východiska
Gaze neprospívala egyptská ani izraelská okupace, nesvědčila jí ani správa Palestinské autonomie, natož diktatura Hamásu.
Čtěte také
Jenže Hamás poslední válku přečkal a v tomto smyslu není důvod si myslet, že z Gazy nebude znovu základna pro útoky na Izrael, a že Izrael na ně nebude vojensky odpovídat. Za těchto okolností nikdo nebude chtít investovat do obnovy objektivně zničeného území.
Dále, kouzelnou formulí, na níž se všichni odvolávají, je vznik nezávislé Palestiny. Ten by v tuto chvíli znamenal uznání vlády Hamásu v Gaze, a jeho pravděpodobné rychlé ovládnutí Západního břehu. Z dlouhodobého hlediska je tedy dvojstátní řešení možná správné, ale krátkodobě nemá smysl o něj usilovat a je třeba hledat novou cestu.Čtěte také
Za třetí je tu problém, že o Gaze, a to i té před válečnou destrukcí, se mluvilo buď jako o neobyvatelném slumu plném vyhnanců z Palestiny, toužících po normálním životě kdekoli. A teď zas jako o krásném domovu, který jeho obyvatelé za žádnou cenu nechtějí opustit. Platit může jen jedno. Trump tedy vzal vážně tu první variantu.
Za čtvrté, arabské země kritizovaly izraelský postup dříve i nyní, ale nebyly ochotny pro Gazu nic dělat. Dokonce ani přijmout významnější počet humanitárních uprchlíků z bojové zóny, s tím, že by prý šlo o etnickou čistku. Trump se tedy ptá, co jiného tedy jsou arabské vlády ochotny udělat, pokud by jim masová relokace Palestinců „hrozila“.
Čtěte také
Například Egypt i Jordánsko jsou příjemci velké americké pomoci a rétoricky se zasazují o Palestince, ale zatím z toho žádné závěry nedělaly. Mohly by se podílet na potlačení vlivu Hamásu, správě a obnově Gazy a podobně. Otevřelo by to dveře i saúdským nebo emirátským investicím. A ano, také tomu, o čem všichni mluví, stavební a ekonomické obnově Gazy.
To neznamená, že Trump nebude mít dříve nebo později nějaké požadavky i na Izraelce. Už dříve se mluvilo o demografické explozi v pásmu, a možnosti, že by se hranice Gazy rozšířily dovnitř Izraele nebo Egypta.
Možná bude Trump od Izraelců chtít ústupky v postavení Palestinské autonomie na Západním břehu a podobně. Chce vyhovět i Saúdům, od nichž očekává velké investice i v samotné Americe.
Možná že Trumpovi nejde o nic jiného než o jeho odkaz. Také se vůbec nedá vyloučit, že jeho pompézní plán k ničemu nepovede nebo dokonce způsobí škody. Ale chvílemi to vypadá, že mu o Palestince jde víc než jejich nominálním zastáncům.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
