Jan Fingerland: Čang Song-tchek – obětní beránek nebo Jan Křtitel?

Čang možná doplatil na své velké ambice, na nevypočitatelné vnitřní pohyby režimu, ale také možná i na to, že nebyl pokrevním příbuzným Kimovy rodiny. Byl totiž pouhým manželem tety Kim Čong-una. Právě jeho blízkost Kimovi a jeho schopnosti jej však předurčily k tomu, aby po nečekaném skonu Kimova otce přesně před dvěma lety umožnil svému chráněnci zapracovat se v mocenském systému a to tak dobře, že se stal k nepotřebě.

Před popravou, která byla podle některých zpráv provedena kulometem, jej propaganda zahrnula přímo opulentními nadávkami, které poukazovaly nejen na jeho zrádnost a záměrné poškozování lidového hospodářství, ale také jeho mravní zkaženost a poživačnost. Opomenuty nezůstaly ani takové poklesky jako vlažný potlesk. Sám Čang se také údajně ještě před popravou přiznal k řadě přečinů, i když veřejný monstrproces se nekonal a jeho přiznání si pobouřený lid nemohl vychutnat.

Proč ale byl jinak zasloužilý a prominentní politik Čang odstraněn doopravdy? Za kouřovou clonou barvitých obvinění se pravděpodobně skrývá konkrétní mocenský záměr, ať už samotného Kima nebo někoho, kdo nahradil Čanga na pozici hlavního poradce zatím ještě mladého a ne tak zkušeného Kim Čong-una.

Většina odborníků, kteří se k Čangově pádu a popravě vyslovili, se kloní k názoru, že hlavní příčinou byl jeho značný vliv a obava z jeho potenciálních mocenských ambicí. Státní úřady sice citovaly jeho přiznání, podle kterého chystal státní převrat a snažil se získat na svou stranu armádu, ale v tomto případě nejde ani tak o to, co se opravdu stalo, ale že se to stát mohlo.

Druhá, méně pravděpodobná interpretace jiných expertů tvrdí, že hlavním důvodem byla Čangova pověst reformátora – samozřejmě ve standardech své země – a znepokojivé mohly být i jeho čím dál užší kontakty s Čínou. Prý byl také obdivovatelem tamních ekonomických reforem.

Otázka nezní jen, proč se Kim zbavil Čanga, ale také proč se jej zbavil tak důsledně, totiž takříkajíc před zraky národa a nejen odstraněním ze všech funkcí, ale také odstraněním ze světa.

Pravděpodobně šlo o klasický pokus na jednom obětním beránku ukázat, kdo je v Severní Koreji pánem, tedy odstraněním jednoho zastrašit ostatní a ukázat, že číslem jedna je Kim Čong-un. Otázkou je, zda se Kim spokojí s likvidací jednoho člověka anebo zda bude vlna čistek pokračovat, zejména v prostředí Čangova okolí.

Potíž je, že Čangovo odstranění je tak nestandardní, že z něj nelze usuzovat další vývoj, nanejvýš lze nacházet paralely z jiných zemí a jiných dob. Jeden jihokorejský profesor například tvrdí, že Čang byl vlastně jakousi přechodovou osobností a přirovnává ho k Janu Křtiteli, muži starozákonního typu, který přemostil přechod k novozákonní éře. Kim totiž svého mistra přerostl a potřeboval se dále vyvíjet bez něj.

Co to vše znamená z hlediska stability režimu? Ten se odstraněním skutečného nebo i fiktivního zrádce na jednu stranu upevňuje, ale také oslabuje důležitý motiv své vlastní propagandy, která se tradičně soustředí na zdůrazňování své jednoty a dokonalosti. Pokud už docházelo k čistkám, byly spíše skryté.

Nyní režim vlastně otevřeně přiznal, že v jeho nitru mohl velmi dlouho působit vnitřní nepřítel. Tím sebe sama systém velmi netradičně usvědčuje z nedokonalosti a nedbalosti, i když tím také dodatečně vysvětluje některá svá selhání z minulosti a ospravedlňuje další utahování šroubů, jak to ostatně známe i ze stalinistických procesů u nás před šedesáti a více lety. Odstranění Čanga také může znamenat, že mocenská elita je v pohybu a spíše než stabilizaci bude zastřelení jednoho z jejích předních členů znamenat další neklid.

Severní Korea je i jinak ve velmi delikátní situaci – dospěla patrně k závěru, že nemůže ekonomicky přežít bez většího propojení se světem. I nadále například probíhá otevírání dalších z plánovaných čtrnácti zvláštních ekonomických zón a prohlubuje se spolupráce s Čínou a Jižní Koreou. Větší otevřenost ovšem jen zvyšuje vratkost režimu.

Okolní země se nyní ptají, co nečekaný vnitropolitický vývoj v KLDR bude znamenat pro ně. Údajně nikdo nezaznamenal pohyb severokorejských zbraní. Není také jasné, co by znamenal armádní převrat, i kdyby se o něj Čang opravdu snažil – vyhrocení nepřátelství s Jižní Koreou nebo nastolení nějakého mírnějšího, byť ozbrojeného režimu?

Nejmladší Kim však i nadále drží linii, kterou vytyčili jeho předchůdci, tedy obrovské investice do milionových ozbrojených jednotek a do zbraní hromadného ničení. Během dvou let, po které je Kim Čong-un u moci, nechal udělat dva raketové testy dalekonosných střel a jeden pokusný jaderný výbuch. To je pro změnu vzkaz do Jižní Koreje, Japonska a možná i Číny, že KLDR si i nadále hodlá nechat vydírací potenciál.

Jak vlastně fungují vnitřní mechanismy severokorejského režimu lze však jen odhadovat, a jak se ukazuje na Čangově případu, mohou nabrat velmi nečekaného směru i ve vnitřních záležitostech. Motivy a způsoby jednání komunistické části Koreje tedy po rychlém pádu tamního čísla 2 nejsou světu o nic jasnější, spíše naopak.