Jan Fingerland: Být ženou a bít ženu, třeba v Pákistánu

O co jde? O případu se v posledních dnech hodně mluvilo a psalo nejen v Pákistánu. V Láhauru ubili k smrti mladou ženu její vlastní příbuzní. Stalo se tak poté, co Farzana Ikbálová přišla k soudu, aby vypovídala o tom, jak proběhla její svatba.

Vzala si totiž muže, kterého její rodina nejdříve schválila a pak si to rozmyslela. K sňatku ovšem došlo a tak byla pošpiněna čest celé rodiny. O svatbě dcery může totiž rozhodnout jen její otec nebo jeho zástupce, nikdo jiný. A nejméně ze všeho žena sama.

Ve skutečnosti jde o poprask sice užitečný, ale překvapivý. Podle různých odhadů jen v Pákistánu dojde ročně ke stovkám, možná i tisícům případů, kdy otcové, strýcové a bratři zabijí svou příbuznou za to, že nějakým způsobem překročila pravidla, jež jsou považována za posvátná.

Poprask tedy možná způsobily dva nahodilé fakty, totiž že se vražda Farzany Ikbálové odehrála ve velkém městě před soudní budovou za bílého dne a že jí nečinně přihlížela policie.

Velmi podobná situace je v Afghánistánu. Zhruba před měsícem se na stránky světových novin dostal případ jisté Aminy. Ta si odmítla vzít za manžela muže, kterého jí vybrala rodina. Amina se ukryla v útulku pro ženy v podobné situaci. Nakonec jí její otec a bratr přemluvili, aby se vrátila domů a dokonce na video nahráli slib, že se jí nic nestane. Cestou jí ovšem neznámí ozbrojenci vyvlekli z auta a zastřelili.

Aminina rodina naznačuje, že to mohli být příbuzní pohaněného uchazeče o sňatek. Zrovna tak se ale uvažuje o tom, že za vraždou stojí její blízcí. Zabití hříšnice je totiž jediný způsob, jak napravit rodinnou čest.

Logika tohoto zvyku je taková, že čest se sdílí kolektivně a že případnou nápravu má v rukou rodina. Ta smí – nebo snad i musí – zdroj pohany odstranit, totiž zabít, jen tak se udrží ve svém postavení. K tomu náleží i představa, že žena je majetkem otce a sňatkem pak přechází pod absolutní moc manžela.

Tyto vraždy ze cti jsou často spojovány s islámem, ale to není přesné. V zemích, jako je Pákistán nebo Afghánistán, fungují nejméně tři různé právní systémy. Jednak občanský zákoník, jenž se v mnohém neliší příliš od toho, který známe z Evropy. Dále je to muslimské náboženské právo v místní interpretaci a do třetice je to lokální zvykové právo.

Afghánské ženy. Ilustrační foto|foto: ISAF Headquarters Public Affairs Office from Kabul, Afghanistan

Právě to má často navrch, a často se převléká do islámského hávu, aby získalo legitimitu. Právě to byl případ Farzany i Aminy, stejné je to i v případě v Pákistánu velmi rozšířených vražd za rouhání – člověk osvobozený za tento přečin u soudu se často okamžitě po opuštění budovy stane obětí lynče.

Situace, v níž žijí ženy v této části Asie, ilustruje třetí případ, o kterém se v těchto dnech hovořilo, a to hromadné znásilnění a poté oběšení dvou dívek v Indii. O postavení ženy v této miliardové zemi se začalo mluvit zejména koncem předloňského roku, kdy zde byla brutálně znásilněna dívka, která později zemřela v nemocnici. Důvod, proč se o případu mluvilo, nebyl dán jeho výjimečností, ale tím, že oběť pocházela z lepší společnosti a z města. Na venkově tyto činy přejdou bez zájmu.

Posledně jmenovaný příklad se dostal do pozornosti proto, že příbuzní si stěžovali na policii, která i v tomto případě postupovala velmi laxně. Důvodem bylo, že obě dívky pocházely z velmi nízké kasty.

Když se nedávno BBC ptala několika vzdělaných Indek, zda předloňská tragédie z Dillí něco změnila na postavení žen, jedna z respondentek odpověděla, že nikoli. Ovšem skutečnost, že se v neustále těkající indické veřejné debatě o případu stále ještě mluví, je podle jejího názoru sama o sobě velkým úspěchem.