Jan Fingerland: Australia Felix aneb když protinožci volí

Australští labouristé doplatili mimo jiné na vnitrostranické hádky a opakovanou výměnu předsedů na poslední chvíli. To by mohlo být varováním pro nejméně dvě české strany, které před volbami tak úplně nevědí, kdo vlastně je jejich číslem jedna. Proti labouristům stojí koalice Liberální a Nacionální strany, která míří k jasnému vítězství – tak jasnému, že hlavní sázková kancelář už vyplácí výhry těm, kdo vsadili na porážku labouristů.

Jasné vítězství však nemusí být jednoznačnou výhrou, protože komplikovaný australský politický a volební systém může nejsilnější koalici vládnutí zkomplikovat. Jde zejména o to, že australský Senát bude možná složen ze stran, které půjdou, řečeno s klasikem, vládě po krku, byť třeba i v rozporu s voličskými preferencemi. Složité výpočty toho, kdo vlastně vyhrál a vzájemná koordinace malých stran mohou zejména v případě Senátu vést k výsledku, který se předvolebním průzkumům nepodobá. Vůdce pravicové koalice Abbott proto dělá doslova psí kusy, aby posledních pár set tisíc nerozhodnutých voličů ze čtrnácti milionů voličů strhnul na svou stranu – naposledy slíbil všem matkám po porodu vyplácet plný půlroční plat. Naopak vůdce labouristů Kevin Rudd voliče varuje, že jeho oponent Abbott ve skutečnosti hodlá ořezat výdaje na sociální vymoženosti. Abbott rozhodně slíbil ořezat něco jiného – obrovskou zahraniční pomoc, kterou Austrálie poskytuje méně šťastným zemím. V každém případě po letošních volbách se stane velkou otázkou reforma politického systému, v němž délka volebního lísku přesáhla jeden metr a do volebních místností musely být dovezeny lupy.

Austrálie řešila v kampani několik otázek, které se od řady evropských problémů liší. Země je ekonomicky značně závislá na obchodu s Čínou – a nedávný čínský útlum znamenal pro australskou ekonomiku nemilý negativní impuls. To je možná předzvěst příštích problémů přinejmenším některých evropských zemí. Například německé hospodářství k tomu směřuje, a s přihlédnutím k tomu, že česká ekonomika slouží zas jako dodavatel té německé, možná i na nás jednou dolehne tato „australská nemoc“.

Druhým velkým problémem Austrálie je imigrace. Ani rozlehlé moře neuchránilo Austrálii, stát, který je zároveň kontinentem a ostrovem, od příjezdu tisíců žadatelů o azyl nebo alespoň hledačů lepšího osudu. Lidé na chatrných člunech přistávají u australského pobřeží už po tisících. Australská společnost, kdysi komunita imigrantů, začíná mít pocit, že přistěhovalců má dost. Vůdce labouristů navrhl, aby azylanti byli usídlováni mimo Austrálii, například na území Papuy-Nové Guineje. Pravděpodobný budoucí premiér Abbott, by zas věc svěřil armádě, která by čluny odvlékala k Indonésii. Také hodlá od Indonéských rybářů kupovat jejich lodě, aby je neposkytovali pašerákům lidí.

Je však přece jen jedna věc, která vrhá určitý stín na australské volby, a to je obrovský vliv médií v majetku tiskového magnáta Ruperta Murdocha. Velká část z listů i dalších médií otevřeně stranila k vítězství mířícímu Abbottovi. To je nejen pro Austrálii varováním před stavem, kdy jeden člověk ovládá příliš velkou část mediálního trhu.

Je ještě jedna překvapivá otázka, která rozvířila veřejnou debatu, a to původní návrh liberálně-nacionální koalice zavést de facto cenzuru internetu – šlo konkrétně o zavedení filtrů pornografických stránek. O tuto otázku se na pravici svedla bitva mezi tržními liberály a kulturními konzervativci, znepokojenými úpadkem veřejné morálky. Nakonec vyhrál svobodomyslný duch a koalice věc stáhla. Zdá se, že Austrálie zůstává šťastnou zemí. Neboli – mít jejich starosti a Murdochovy peníze k tomu.