Jan Fingerland: Amerika se chystá na neválku
O generálních štábech se zlomyslně tvrdí, že se často chystají na minulou válku, bez ohledu na to, jestli ji vyhrály, nebo prohrály. Nový americký ministr obrany vystoupil s projevem, který shrnul jeho úvahy o tom, jak bude vypadat příští válečný konflikt. Ministr Lloyd Austin byl sám generálem a, jak uvedl, strávil dvacet let života v „poslední ze starých válek“. Konkrétně byl posledním velitelem bojové fáze během války v Iráku.
Američané vedli v posledním dvacetiletí tři války, v Afghánistánu, Iráku a proti Islámskému státu. Ani jedna nebyla po větší část svého trvání tradiční válkou, z velké části se jednalo o různé protipovstalecké a protiteroristické operace.
Současně to byly konflikty již hodně poznamenané nástupem nových technologií. Pamětník si vybaví, že už při zahájení operací v Afghánistánu a Iráku používali i vojáci v bojovém postavení notebooky, za prezidenta Baracka Obamy se prudce začalo zvyšovat používání dronů a podobně.
Velký klacek
Lloyd Austin ale pravděpodobně očekává mnohem hlubší proměnu. V projevu o nové vizi pro americkou armádu zmínil větší zapojení nových technologií, jako jsou kvantové počítače a umělá inteligence, a vytvoření rámce, který umožní průběžné zpracování dat tak, jak budou přicházet.
Čtěte také
Podstatnější ale byla politická stránka jeho řeči. Sám ministr výslovně zmínil přání prezidenta Joea Bidena upřednostňovat diplomacii před válčením. Bidenův ministr obrany to reformuloval tak, že to neznamená nižší důraz na obranyschopnost, ale naopak. Mají-li mít podle Austina americké mírové snahy váhu, musejí být podpořeny důvěryhodnou hrozbou. Pravděpodobně si vzpomněl na slavný výrok Theodora Roosevelta, který prý říkal: Mluvte tiše, ale v ruce držte velký klacek.
Paradoxní je, že Biden nepřichází tak docela s novým konceptem. Podobný názor v trochu jiné podobě prosazoval vlastně už Donald Trump – i ten chtěl dělat hlavně dohody a do válek se moc nehnal. Současně ale chtěl, aby americká armáda byla nejsilnější, a byl připraven do ní investovat. Spojence bral spíš jako obchodní partnery. Biden i jeho ministr obrany Austin naopak mluví o významné roli spojenců – zatím ale jen mluví.
Slon v místnosti
Nový ministr obrany přednesl svůj projev při příležitosti předávání velení americké armády v Indo-pacifické oblasti. Ceremonie se odehrála v Pearl Harboru, v místě, kde pro Spojené státy začala 2. světová válka.
Čtěte také
A tedy také v Pacifiku, kam se nyní stále více upíná americké pozornost, na úkor Blízkého východu včetně Afghánistánu. Ministr obrany během celého projevu ani jednou nezmínil jmenovitě Čínu. Ta hrála roli příslovečného „slona v místnosti“, o kterém tak jako tak každý ví.
Odcházející admirál Philip Davidson naopak nebezpečí Číny ve svém následném projevu pojednal jako hlavní téma. Mimo jiné zmínil, že podle jeho názoru se během několika příštích let Peking pokusí dobýt Tchaj-wan silou, a Amerika by na obranu svého spojence měla být připravena. Tedy modernizovat se a připravit se na konflikt s vysokým podílem kybernetické války.
V tomto světle ústup z Afghánistánu nevypadá jako přiznání prohry, ale pokus přeskupit omezené síly na jiné úkoly.
Vraťme se ještě k projevu nového ministra obrany Austina. Mluvil ještě o nutnosti více se opírat o partnery a také zmínil evropské spojence. Jeho pozornost se ale jasně upírala k Pacifiku.
V této souvislosti je zajímavý březnový programový projev Austinova kolegy Antony Blinkena, ministra zahraničí. Ten mluvil o nebezpečí ze strany Číny, ale i Ruska. A zdůraznil roli NATO a evropských spojenců včetně závaznosti článku 5 o vzájemné pomoci při obraně.
Důrazy obou ministrů Bidenovy administrativy se tedy dost liší a ten, kdo má na starosti vojenskou stránku věci, hledí přes Evropu do Asie. O nutnosti modernizovat a posílit obranu ale mluvili oba.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
