Jan Fingerland: A. C. Barrettová, soudkyně, která bude pít krev

V Kongresu proběhlo slyšení Amy Coney Barrettové, která by měla nahradit zemřelou legendární soudkyni Ruth Bader Ginsburgovou. Zdánlivě se neděje nic epochálního, dokonce žena vystřídá ženu, nenastupuje žádný starý bílý paprika. Jenže jak známo, prosazování Barrettové vyvolává v už tak zneklidněné Americe obrovské napětí. Demokraté a jejich příznivci tuto právničku v Nejvyšším soudu nechtějí. Mají pro to velmi dobré, a dost špatné důvody.

Čtěte také

Covid-19 v Bílém domě. Po stopách nákazy Donalda Trumpa s americkým zpravodajem Kalibou

Ty dobré souvisejí s okolnostmi, o kterých už se hodně mluvilo. Trump Barrettovou navrhl pár týdnů před koncem svého mandátu a republikáni jsou odhodláni ji schválit – přestože listopadové volby pravděpodobně obmění složení Kongresu i osazenstvo Bílého domu.

Platí to tím spíše, že ti stejní republikáni znemožnili Baracku Obamovi jmenovat umírněného soudce s tím, že jde o volební rok – i když se tak dělo s mnohem větším předstihem před volbami. Toto jednání značně poškozuje důvěru v americkém politickém světě, ale i ve společnosti, která je stále polarizovanější – tím spíš že konzervativní katolička Barrettová je chápána jako dokonalý opak zemřelé soudkyně Ginsburgové, bojovnice za práva žen a další progresivní cíle.

Společně k rozvratu

Neférové jednání republikánů ale bohužel vede k podobně problematické reakci u demokratů. Nyní už se otevřeně mluví o tom, že po svém vítězství demokraté prostě zvýší počet členů Nejvyššího soudu o dva a poté, co jim prý Trump nejméně dvě křesla v Nejvyšším soudu „ukradl“, najmenují si tam své lidi. Mluví se i o dalších tricích, jak posílit progresivní hlas. Politizace institucí, jako je Nejvyšší soud, a dlouhodobý úpadek jejich autority se tím ovšem jen posílí.

Je tu i ideová rovina věci. Demokraté nejsou proti Barrettové jen proto, že ji republikáni prosazují nesportovním způsobem, ale i proto, kým je. I v relativně umírněných tiskovinách je líčena skoro démonicky, něco jako Sarah Palinová, politička proslulá nedostatkem inteligence, vzdělání i taktu. Jiný argument zní, že Barrettová bude v Nejvyšším soudu prosazovat politiku, která je v rozporu s cítěním nebo zájmy „většiny Američanů“.

Čtěte také

Jan Fingerland: Soudkyně Ginsburgová, v hlavní roli i po smrti

Mluví se o tom, že konzervativní katolička Barrettová znemožní legální umělé ukončení těhotenství, omezí regulace velkého byznysu nebo prodeje zbraní, případně definitivně popraví Obamovy reformy v oblasti dostupné zdravotní péče.

Jenže Barrettová není ani populistická káča, ani klerikálka, ani extremistka. Je to vzdělaná právnička, která má za sebou úspěšnou akademickou kariéru, a její kulturně-politické názory na oblasti, jako je svoboda, rodina, role muže a ženy, ji rozhodně příliš nevzdalují podstatné části Ameriky.

Jistě se podstatně rozchází s názory levicovějších liberálů, ale to ji těžko může diskvalifikovat. Pokud se z řad Demokratické strany ozývá tvrzení, že Barrettová jde proti vývoji, protože si myslí něco jiného než progresivci, spíš to svědčí o tom, že tento proud se za posledních několik let nic nenaučil, nepochopil ani nezapomněl.

Argument, že jako soudkyně poškodí „rozmanitost“ americké společnosti, je také absurdní – naopak bude reprezentovat skupinu, která v Nejvyšším soudu zatím zastoupena nebyla. Současně Barettová paradoxně dokonce přiznává, že se cítí zavázaná lidem, jako byla Ginsburgová, za to, že v roce 2020 ani v konzervativních kruzích nevzbuzuje nominace ženy žádný rozruch.

Jediná z devíti

Pravděpodobná budoucí členka Nejvyššího soudu se ale opravdu od mnohých Američanů liší, dokonce i od svých budoucích kolegů nejvyšších soudců. Nejen tím, že je matka sedmi dětí a katolička. Nepřišla z právní praxe, ale převážně z univerzitního prostředí. Nestudovala také na elitní univerzitě břečťanové ligy – tím se odlišuje i od dvou předchozích Trumpových nominantů, konzervativních soudců Gursuche a Kavanaugha.

Teoreticky by tedy mohla být chápána jako příklad člověka, který z okraje pronikl do řad establishmentu. A je zvláštním případem i mezi konzervativci obecně. Přichází z periferie nejen geograficky a intelektuálně, ale i v tom smyslu, že ji formovalo prostředí charismatického katolictví – Barrettová tedy reprezentuje zcela jiný druh konzervatismu než většina pravicovějších republikánů, často sekulárních libertariánů.

Nahoru jí pomohly organizace, jako je Juditial Crisis Network, které konzervativní právníky, jako je právě Barrettová, systematicky prosazovaly, jakkoli je její nominace prezidentem Trumpem daná do značné míry řetězcem náhod.

Jan Fingerland|foto:Khalil Baalbaki,Český rozhlas

Organizované obsazování důležitých úřadů vyvolává v progresivních kruzích odpor a paniku. Jenže tuto metodu nevynalezli křesťanští konzervativci ani nezahájili kulturní válku – prostě jen začali napodobovat své aktivistické protihráče. Nástup soudkyně Barrettové je tedy možná ne úplně šťastnou, ale naprosto logickou fází toho, jak to teď v Americe chodí.

Autor je komentátor Českého rozhlasu